OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O partě řezníků jménem ABORTED a jejich chlípné fekal-gore-brutal-death-grind variantě jste již asi slyšeli. Původem belgická skupina během patnáctileté kariéry nikdy neuhnula ze své krví a mrtvolami vyznačené cesty a vždy roztáčela pouze poctivě deathgrindový brus. Mezi hudebními extrémisty si samozřejmě s tímto přístupem vydobyla solidní renomé, ovšem pro zbytek světa je dosavadní tvorba této kapely nejspíš jen těžko pochopitelnou záležitostí. To by se však nyní spolu s vydáním „Global Flatline“ mohlo změnit, neboť nové album je na poměry ABORTED docela pokrokové a pro kapelu by mohlo znamenat přísun nových příznivců, rekrutujících se i z jiných oblastí, než jsou ty vytyčené pojmy „Obscene“ a „Extreme“. Konec konců oni už ani ti zombíci na obalu nevypadají tak hrůzostrašně jako dřív.
Hlavní protagonista, frontman a jediný původní člen Sven de Caluwé od poslední, čtyři roky staré fošny „Strychnine.213“ vyměnil komplet celou kapelu a tentokrát měl při volbě spoluhráčů opravdu šťastnou ruku, neboť se mu povedlo dát dohromady partu lidí, kteří nejsou pouze zapálení gore-grindeři, ale zároveň i zdatní muzikanti. Výsledkem společné studiové session tak není jen další hnilobná kanálie, ale překvapivě seriózní hudební placka, která je dle mého ideální alternativou pro ty, kterým se NAPALM DEATH, ROTTEN SOUND nebo BRUTAL TRUTH zdají moc tvrdí a předvídatelní a chtěli by okusit z podobného ranku něco vstřícnějšího a variabilnějšího.
Na albu samozřejmě převládají ultra rychlé výplachy, ale těmi to zdaleka nekončí. Jsou tu i pomalejší vály s výraznými riffy a sóly, které dodávají nahrávce na dramatičnosti a nedovolí ji posluchači jen tak lehce odzívnout. Konkrétně třeba uprostřed alba zařazená, volnější „Expurgation Euphoria“ nebo závěrečná „Endstille“ jsou v kontextu starší tvorby ABORTED příjemné překvapení. Kapela často zaujme zajímavou stavbou skladby nebo technicky pojatým úsekem, předkládá ale také i skoro hitové kusy. Nepamatuji, kdy naposledy se mi zapsala grindcorová věc tak rychle do paměti, jako zdejší titulní flák nebo (lehce do hardcore punku hozená) „Of Scabs And Boils“. ABORTED všemožné metalové ingredience šikovně míchají s typickým grindcore kulometem a poměrem zuřivosti, techniky a líbivosti se trefili přesně do mého vkusu. Instrumentální snažení se jim ke všemu ještě podařilo korunovat kvalitním, čitelným zvukem, takže na mé straně vskutku nečekaná spokojenost.
Texty, které obsahují jako vždy pěkně chorá témata typu „Otče náš, jenž si fekálií“, „Závan teplého prdu“ (!), „Koronární rekonstrukce“ atd.., bych tentokrát ponechal bez komentáře a konstatoval, že Svenův zpěv se od posledně také zlepšil a frontman aktuálně odvádí opravdu kvalitní práci. Ať ječí jako podsvinče nebo chrochtá jak statný vepř, vždy se s přehledem „trefuje“ do dané skladby a na pozitivním vyznění desky se velmi výrazně podílí. Ve studiu mu však se zpěvem, jak bývá zvykem, vypomohla i řada hostů. Pozvání přijali členové spřízněných ROTTEN SOUND, MISERY INDEX, BENIGHTED, ale i třeba z BLACK DAHLIA MURDER, takže nahrávání byla zřejmě i velká zábava, což je na výsledku cítit.
ABORTED zkrátka překvapili. „Global Flatline“ je album přímočaré, nadupané energií, extrémní, ale zároveň přitom i dostatečně zábavné. Dle mého jde dokonce o jednu z nejvíce vydařených death-grind-brutal nahrávek za poslední dobu, která překonává poslední fošny takových velikánů, jako jsou NAPALM DEATH, TERRORIZER, ROTTEN SOUND anebo třeba BENEATH THE MASSACRE, což přiznám se, bych od ABORTED nikdy nečekal.
ABORTED postoupili na vyšší vývojový stupeň a aktuálně okupují přední brutal death grind pozice.
8,5 / 10
Sven de Caluwé
- vokál
Eran Segal
- kytara
Mike Wilson
- kytara
Ken Bedene
- bicí
J.B. Van Der Wal
- basa
1. Omega Mortis
2. Global Flatline
3. Источник Болезн&
4. Coronary Reconstruction
5. Fecal Forgery
6. Of Scabs And Boils
7. Vermicular, Obscene, Obese
8. Expurgation Euphoria
9. From A Tepid Whiff
10. The Kallinger Theory
11. Our Father, Who Art of Feces
12. Grime
13. Endstille
Vault Of Horrors (2024)
Maniacult (2021)
Terrorvision (2018)
Retrogore (2016)
The Necrotic Manifesto (2014)
Global Flatline (2012)
Strychnine.213 (2008)
Slaughter & Apparatus: A Methodical Overture (2007)
The Archaic Abattoir (2005)
The Haematobic (EP) (2003)
Goremageddon: The Saw and the Carnage Done (2003)
Engineering the Dead (2001)
The Purity of Perversion (1999)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 43:40
Produkce: Jacob Hansen
Studio: Hansen Studios, Denmark
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.