Velmi příjemné překvapení z východního cípu Slovenska mi přivodili touto nahrávkou postrockoví prešováci z DAWN TO COME.  Loni na Fluffu byli ještě dva a na sklonku minulého roku již vydali první EP v trojici čítající kytaru, bicí a basu. Jejich pojetí stylu se opírá o pomalé nenásilné rozvíjení zbustřených kytarových motivů a talent citlivě si pohrát s dynamikou skladeb. Zdá se, že v tomto konání kluci hned na počátku kariéry i našli tu správnou cestu. Zvuk působí sytě i přesto, že prim hraje pouze jedna kytara a basa jen nenápadně přizvukuje na pozadí. Výrazněji mi vadí snad jen místy potlačené kopáky, ale nad to se dá lehce povznést. Celé EP se poslouchá velmi dobře a příjemně. Melancholické vlnky melodií vám líně šplouchají o uši, vše má tu správnou podmanivou atmosféru, celek dobarvují ruchy, zvonky, podivínské zvuky i politický projev slovinského filozofa Slavoje Žižka s jeho typicky úsměvnou angličtinou, člověk si ale s opakovaným poslechem stále více a více uvědomuje, že něco chybí. Jako by se kapela sešla ve studiu bez jednoho člena. Jako by BEATLES hráli bez Lenona. DAWN TO COME dle mého ještě nejsou úplní. Pevně věřím, že o tom ví i kapela sama. V materiálu je ještě spousta prostoru, který přímo křičí po vyplnění. Tímto dvouskladbovým dílkem však jednoznačně „východňári“ zažehli jiskru, ze které v budoucnu může vzplanout plamen jedné z nejzajímavějších klubových atrakcí našich slovenských sousedů. Již nyní je potenciál této formace lehce rozpoznatelný.