Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metal je znova v móde. Alebo už neradno premýšľať o jeho extrémnosti. V čase, keď redaktori veľkých médií nadšene počúvajú novú vlnu black metalu, starého death či thrash metalu, sa za hranicami mimoriadne darí aj sludge či stonermetalovej vetve. A sú to práve členovia HIGH ON FIRE, kto kedysi pomáhal formovať nový drevorubačský trend a kto, aspoň podľa zriedkavých vyjadrení, ovplyvnil najpopulárnejšie mená žánru: MASTODON, BARONESS a KYLESA.
V rámci návratu ku koreňom sa preto venujme HIGH ON FIRE. V roku 2012 prichádzajú Američania s novou doskou „De Vermis Mysteriis“ a žnú jednu veľkú chválu za druhou.
Prečo voliť HIGH ON FIRE
Je ťažké zorientovať sa v hustej brade podobných kapiel. Výhodou tohto tria je po novom rozmanitosť tvorby. Jeho hudbu robia záživnou výrazné nápady, zmeny tempa, ochota vsunúť spevavé pasáže, ale aj rôzne inštrumentálne finty, radostnú medzihru („Samsara“) a dobrú metalovú baladu („King Of Days“).
Hlavou budete kývať už pri prvom počúvaní. A vďaka tomu, že nosné motívy nie sú rozvarené v hrnci zohrievanom nekonečným riffovaním, zostanú v gebuli aj pri prechode od kývania hlavou k hre na vzdušnú gitaru alebo bicie.
Ale aby ste náhodou neboli uvedení do omylu: Napriek tomu, že majú HIGH ON FIRE čitateľnú hlavu a pätu, bezpečne patria ku kapelám, ktoré nič extra neriešia a idú dopredu s istotou parného valca. Už to nie je tá neandertálska živelnosť z roku 2005 ani motorheadovský zápach z úst z roku 2007. Model 2012 nemá kvôli konzervatívnosti žánru čím prekvapiť, zato tvrdé údery rozdáva s prehľadom skúseného starca.
Produkcia dokáže divy
Na predošlej štúdiovke si HIGH ON FIRE vyskúšali spoluprácu s Gregom Fidelmanom, (niekdajším) zvukárom a producentom rôznych veličín od METALLICY, cez SLAYER až po RED HOT CHILI PEPPERS a Johnnyho Casha. Celkom predvídateľne, Fidelman otupil nástrojové ostrie kapely a vytiahol do popredia spev. Výsledok znel trochu rozpačito.
Američania sa našťastie poučili. Novinku si vzal pod palec Kurt Ballou z CONVERGE. A nikto nerozumie HIGH ON FIRE lepšie než on. Známemu gitaristovi a vyťažovanému producentovi sa podarilo zachytiť divoké pnutie vo vnútri skupiny, majúce iba kúsok k pódiovej tvrdosti a bláznivosti, a zanechať pritom materiál dostatočne presvetlený. Ideálny kompromis medzi potrebou agresívne hobľovať a zároveň osloviť aj širšie publikum.
Verdikt je preto jednoduchý. Ak ešte nie ste unavení trendom zarastených chlapov vo flanelových košeliach, novinka HIGH ON FIRE je jasný tip. A možno vás osloví, aj keď ste sa už začali topiť v tom tekutom piesku. Opradená podivným konceptom o Ježišovom dvojčati, ktoré cestuje v čase (sic!), tvorí zatiaľ tohtoročný vrchol na poli neohrabanej chytľavej hudby.
1. Serums Of Liao
2. Bloody Knuckle
3. Fertile Green
4. Madness Of An Architect
5. Samsara
6. Spiritual Rites
7. King Of Days
8. De Vermis Mysteriis
9. Romulus And Remus
10. Warhorn
Môj prvý stret s ukričanými drevorubačmi. Je pol šiestej ráno, noc bola náročná a ja som práve so strašnou opicou nadobudol vedomie v cudzom byte, netušiac, ako som sa tam dostal. Príšerné sucho v ústach, hlava duní, že by som si ju najradšej odstrelil. Vábivá gitarová „špina“ dva mesiace nepovysávanej izby, primitívne, no úderné bicie a k tomu ten „prechlastaný“ vokál. Muzika, ktorá otvára dvere hlavou a čistí závity od všetkého toho „umenia“, na ktoré sa človek občas príliš upína.
16. listopadu 2012
Subeer
8,5 / 10
„De Vermis Mysteriis” mohu po dlouhém, nenásilném prohledávání prohlásit nejlepším zásekem v téměř patnáctileté historii Oaklanďanů HIGH ON FIRE.
Jedním z hlavních důvodů je vyspělost – hudební dospělost, dotaženost materiálu, které shodně scházely pětici předchůdců.
Ano, vždy se jednalo o příhodné „energetické kapsilky pro řidiče” s pořádnou „motorheavyhead“ náplní, ale i poměrně vlastním ksichtem.
„De Vermis Mysteriis” tohle vše nabízí znovu, oproti minulosti je tu cítit nadhled, jakési ovládnutí směsi všech tvůrčích pudů, chválihodných pudů, ústící v pořádnou dávku heavy muziky, která se chce poslouchat sama.
Po dlouhých 17 letech vydávají němečtí progresivci nové album. A začátek je vskutku skvostný. Pravda, postupem času se úvodní euforie a nadšení přece jen trochu rozmělní, nic to ovšem nemění na faktu, že tohle bude hodně příjemné a svěží album.
Americký retro hevík, který se svou razantní přímočarostí vrací k prvnímu období Maidnů. Rytmika částečně vychází i z domácí thrashové scény, ale jak začnou kvílet kytary, koukají z toho Harrisovci. Za mě dobrý, přepošlu to Dalasovi k posouzení.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.