OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po 22 rokoch na scéne všeobecne známi a uznávaní grinderi z kalifornského Orange County ukuchtili šiesty nie až tak veľmi dlhohrajúci album. 20 minút, 18 skladieb, keď sa to tak vezme, ani dvakrát toľko by poslucháča neznechutilo, na druhej strane v grind core platí aj „krátko, rýchlo, k veci“. Nakoniec, v americkom grinde nič nového či šokujúceho, spomeňte si napríklad na ASSÜCK, ani tí neboli o epicky dlhých albumoch.
PHOBIA roky rokúce hrajú priamočiary agresívny grind v duchu starých klasík TERRORIZER, NAUSEA (vzhľadom na lokalitu veľmi pochopiteľný vplyv) alebo aj NAPALM DEATH, nejaké technické exhibície v štýle „nového US grindu“ typu MARUTA od nich nečakajte rovnako ako vnášanie noise/industrialových extrémizmov v štýle BRUTAL TRUTH. „Remnants Of Filth“ ponúka odpálený, pomerne ortodoxný grind s minimom (death) metalových odbočení, s istým crustovým ťahom (ako to majú napríklad NASUM a veľa ich škandinávskych kolegov) a niekedy sa ocitneme aj v punkovom, dosť drsno/melodickom kotle – ako príklad nech slúži „Deaden To Believe“. Dobrý rezavý zvuk, klasicky dva vokály – hrubší rev a zúrivý škrek, „punkovo hrdé“, prípadne naštvané texty z tohto sveta a o jeho problémoch, grind, ktorý PHOBII veríte aj po rokoch – kto vie, ten vie. Oživením je tu pár fajn melodických liniek a nová gitarová sekcia, jedno veslo má Dorian Rainwater (o.i. KILL THE CLIENT), druhé obsluhuje gitaristka CC Loessin.
PHOBIA nepatrí medzi skupiny, ktoré by si potrpeli na stálu a dlhoročnú zostavu, jediný pôvodný člen (od roku 1990) je vokalista Shane Maclachlan, bubeník Bryan Fajardo je „starý člen“ vlastne tiež, ale s prestávkami a popri tom hrá aj v KILL THE CLIENT, NOISEAR alebo GRIDLINK. Terajší basák je tu od roku 2009. Inak všetko po starom, čo je pri takýchto zárukách kvality jedine dobre.
Esencia grind coru od jeho amerických klasikov, všetko je ako má byť, nakoniec ako vždy.
8 / 10
Calum Mackenzie
- basgitara
Bryan Fajardo
- bicie
Shane Maclachlan
- vokály
Dorian Rainwater
- gitary
CC Loessin
- gitary
1. Assertion To Demean
2. Contradiction
3. Submission Hold
4. Plagued By The System
5. Dementia Having Overdose
6. Got The Fear
7. Infraction Of Pride
8. Resolution
9. Let It Go
10. Deaden To Believe
11. Vengeance Will Be Mine
12. No Sympathy For The Weak
13. Freedom Isn’t Free
14. Atrocious Atrocity
15. Filthy Fucking Punks
16. Constrain Relations
17. Resuscitate
18. Inaction
Remnants Of Filth (2012)
Unrelenting (EP) (2010)
22 Random Acts of Violence (2008)
My Friends - Our Grind! (EP) (2008)
Cruel (2006)
Get Up And Kill! (EP) (2004)
Grind Your Fucking Head In (2003)
Serenity Through Pain (2001)
Destroying The Masses (EP) (1999)
Means Of Existence (1998)
Enslaved (EP) (1997)
Return To Desolation (EP) (1993)
All That Remains (EP) (1992)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Willowtip Records
Stopáž: 20:07
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.