Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po rozpade FAITH NO MORE v roku 1998 sa akoby roztrhlo vrece raz viac, raz menej sólových projektov všestranného speváka Mika Pattona. Jeden z tých najextrémnejších a zároveň najznámejších si zvolil názov podľa postavy superzloducha z francúzskej odpovede na Jamesa Bonda.
Patton v roku 2001 svoju záľubu v starých filmoch zhmotnil v kotúčiku „The Director’s Cut“. V poradí druhý album FANTÔMAS obsahuje svojské parafrázy na notoricky známe melódie z Krstného otca, hororu Omen alebo seriálu Twin Peaks.
Zabudnite na klasické koncertné DVD
Desať rokov po vydaní najlepšieho diela FANTÔMAS a zároveň ich jediného albumu, kde počuť Pattona spievať reálne slová, vychádza DVD dokumentujúce jeho živé prevedenie. Záznam vznikol už na sklonku roku 2008 v San Franciscu a na bubenícku stoličku pre vyťaženosť pôvodného bubeníka Davea Lombarda (SLAYER) usadol Dale Crover (MELVINS).
„The Director’s Cut Live: A New Year’s Revolution“ nie je úplne klasické koncertné DVD. To, čo môže na prvý pohľad zamrzieť, je malé a slabo osvetlené pódium. V strižni sa však so záznamom vyhrali do sýtosti, nedokonalý obrazový záznam otočili vo svoj prospech a prispôsobili ho tomu, čo sa dialo na scéne. Obraz sa krúti, láme, občas vyvolá úsmev, no často priam skľučujúce pocity. Aj keď efekty pripomínajú skôr video zo stužkovej, sú použité účelne.
Vďaka postprodukcii si divák neuvedomuje, že sedí v obývačke a na koncerte jednoducho nie je, čo sa stáva pri väčšine podobných DVD. Celok teda vtiahne a udrží až do konca. Dá sa dokonca povedať, že obraz má oproti účasti na koncerte určitú pridanú hodnotu.
Excentrický frontman, statická kapela
Na menšom pódiu je kapela usadená v jednej línii s Pattonom a Croverom po stranách. Toto usporiadanie sa ukazuje ako veľmi funkčné, očný kontakt je v prípade komplikovanej hudby postavenej na akcentoch a rytmickej presnosti nesmierne dôležitý. Šoumen Patton pohľadom diriguje statických spoluhráčov, spieva, jačí, skáče a využíva množstvo mikrofónov vrátane vyslielačky. Popri tom všetkom zvláda púšťať sample a hrať sa s klávesami a rôznymi krabičkami.
Zvuk je prierazný a plný, vyniknú všetky zvuky známe zo štúdiového albumu, príjemne prekvapia drobné improvizácie, hlavne zo strany bubeníka Crovera. Dojem dokonalého koncertného záznamu trochu pokazia zbytočné prídavky v podobe coverov od T-REX a Ala Greena. Ku ďalšiemu pozeraniu nenabáda ani zbytočné bonusové DVD.
FANTÔMAS je jedna z mála kapiel, ktorá dokáže zvukový chaos usmerniť tým správnym smerom a dokonca ho nechať znieť jednoducho. Napriek tomu je toto DVD určené hlavne užšiemu okruhu poslucháčov, ktorí si Pattonove šialenstvá obľúbili. Kto má zafixované meno Mike Patton výhradne s FAITH NO MORE, bude možno mierne sklamaný.
1. The Godfather
2. Night Of The Hunter (Remix)
3. Cape Fear
4. Experiment In Terror
5. One Step Beyond
6. Rosemary's Baby
7. The Devil Rides Out (Remix)
8. Spider Baby
9. The Omen (Ave Satani)
10. Henry: Portrait Of A Serial Killer
11. Vendetta
12. Investigation Of A Citizen Above Suspicion
13. Twin Peaks: Fire Walk WIth Me
14. Der Golem
15. Charade
16. Intermission (Booo!!)
17. Simply Beautiful (Al Green cover)
18. Chariot Choogle (T. REX cover)
19. + Komentár Neila Hamburgera
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.