Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Životný príbeh Briana „Heada" Welcha je ako z mierne sentimentálneho amerického filmu. Gitarista jednej z najúspešnejších skupín súčasnosti sa ju po dvanástich rokoch rozhodne opustiť, nechá sa pokrstiť a prestane s divokým životným štýlom rockovej hviezdy. To všetko preto, aby sa začal viac starať o svoju dcéru.
Nechajme teraz bokom úvahy, nakoľko je to všetko vykalkulovaný ťah, a venujme sa tomu, že Brian sa nerozhodol zahodiť gitaru do kúta, alebo kvôli viere zanevrieť na tvrdú hudbu. Album „Save From Myself“ z roku 2008 priniesol voľné hudobné variácie na štýl KORN a predstavil Welcha v úlohe frontmana, v ktorej však zatiaľ nebol úplne doma.
Čas lieči staré rany
V roku 2012 oficiálne vznikla skupina LOVE AND DEATH, pozostávajúca z členov Headovej koncertnej kapely, a pod touto hlavičkou vyšlo EP „Chemicals“.
Zdá sa, že Welch dospel ako po hudobnej, tak i ľudskej stránke. Prestal bezhlavo odmietať všetko spoločné s rock’n’rollovým životom a získal potrebný nadhľad. Dokazujú to aj rozhovor s basgitaristom KORN Reginaldom „Fieldym“ Arvizu a to, že Head si pred časom zahral so svojou bývalou kapelou skladbu „Blind" na festivale Carolina Rebellion.
Hip-hop, djent, dubstep, metal, punk a new wave
Kým KORN rockový svet prekvapili koketovaním s dubstepom na ich aktuálnom albume „The Path Of Totality“, LOVE AND DEATH sa vrátili na prelom tisícročí a nahrali tri skladby reprezentované hlavne nepriepustnou hradbou podladených gitár a emočne vypätým spevom. Oproti KORN tu nenájdeme groovy hip-hopové parafrázy, no na druhú stranu si poslucháč uvedomí, akú veľkú službu spravila barkerfieldská pätica svojim zvukom aktuálnemu djentovému hnutiu.
Dvom autorským skladbám „Paralyzed“ a „Chemicals“ nechýbajú energia a chytľavé nápady, a zaujme aj svojská prerábka „Whip It“ od klasikov punk/new wave DEVO (originál). Na opačnom póle stoja dva úplne zbytočné remixy.
„Chemicals“ je príliš krátka nahrávka na to, aby sa dali robiť závery, či sú LOVE AND DEATH plnohodnotná kapela a či sú schopní zložiť dostatok obstojných pesničiek. Hlavný reparát však Head zložil. Konečne je z neho frontman.
KoRni poslechněte si toto EP,vykašlete se na to stokrát omletý tuc tuc co si řiká honosně dubstep a učte se.
Chemicals je vynikajcí nahrávka,už se těším na plnohodnotné CD.
Jinak ve světle Brianova návratu do Korn,doufám,že do své domovské kapely přinese i kytarovou hru jako z tohoto alba..
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.