Když se před pěti lety objevil neznámý Joe Duplantier jako basista v ostře sledovaném projektu bratří Cavalerů, asi nikdo netušil, že z tohoto chlapíka bude co nevidět charismatický leader jedné z nejsvébytnějších a nejuznávanějších novodobých metalových formací, kterou budou METALLICA či SLAYER zvát jako „special guest“ do svého programu a na jejíž studiovou novinku „L´Enfant Sauvage“ bude s napětím čekat celý metalový svět.

Současná popularita Francouzů GOJIRA však není žádná „overnight sensation“, jak by se v této souvislosti mohl někdo mylně domnívat. Samozřejmě, slavný Max Cavalera na ně veřejně ukázal prstem, a tím jim velmi pomohl, ale kapela měla v době, kdy Joe nastupoval do CAVALERA CONSPIRACY, na svém kontě již mega album „From Mars To Sirius“ a za sebou již více jak deset let aktivní činnosti.

GOJIRA od svého počátku kráčí sebevědomě svojí vlastní cestou a vypracovala si osobitý styl, zvuk a skladatelský rukopis, který čerpá z mnoha metalových subžánrů. Death, doom se v jejich hudbě střetávají s energickým groove metalem a vystopovat lze i prvky rockové alternativy či math metalové moderny. Takto napsané to nejspíš vypadá složitě, ale vězte, že ve skutečnosti jsou nahrávky kapely spíše jednoduché a úderné, než bůhví jak komplikované.

Album „L´Enfant Sauvage“ je z tohoto pohledu více méně typická GOJIRA. Většina kusů je poctivě „heavy“ a obsahuje velkou porcí zuřivých riffovaček a zaťatého řevu, ale zrovna tak jsou jako vždy přítomny i klidnější, atmosférické pasáže. Skladby jsou jako obvykle dlouhé a táhlé, ale přesto je proti předchozí tvorbě celkový dojem nepatrně jiný, více expresivní dá se říct. Kapela se více než v minulosti vyhýbá metalovým klišé, za což jednoznačně zvedám palec nahoru, ale tentokráte musím připojit i upozornění, že pro správné pochopení novinky, je třeba jít kapele trochu více naproti. Nové skladby totiž působí místy dojmem neotesaných, nahrubo pospojovaných fláků, obsahují někdy dost překvapivé zvraty a spíše než technickou dokonalost a složité stupnice se do nich kapela snaží dostat pocity a emoce.

Kolekce obsahuje nemálo opravdu silných momentů. Naprosto dokonalý je třeba kytarový motiv v titulní „L´Enfant Sauvage“, ale stejně tak je výborné i střídání motivů v „Liquid Fire“ nebo mohutný rozjezd „Mouth Of Kala“. Povedly se však i obě závěrečné (skoro)balady „Born In Winter“ a „The Fall“. Na férovku je ale třeba přiznat, že se vyskytují i kusy, které diplomaticky řečeno geniální nejsou. Kupříkladu takové „Planned Obsolescence“ nebo „Pain Is A Master“ mne nutí moje nadšení trochu korigovat, ale není jich tolik na to, abych s albem jako celkem nebyl spokojený.

Nahrávku musím pochválit v první řadě kvůli tomu, že GOJIRA nesklouzává k staromilsky laděnému (thrash/death) metálku a naopak zní (jak se na správné vizionáře sluší) současně, moderně, nekompromisně. V této souvislosti si nemohu odpustit drobný šťouchanec zejména do tábora amerických MACHINE HEAD, kteří by si měli dle mého „L´Enfant Sauvage“ pořádně poslechnout, aby věděli, jak má vypadat moderní epický metal (..ale samozřejmě nejen oni).

Francouzi dokázali udržet v rozumných mezích i stopáž, s čímž měli v minulosti problémy, a dle mého celkem v pohodě překonali, co se osobitosti a nápadů týče, svůj minulý zásek „The Way Of All Flesh“. Na monstrózní, košaté veledílo „From Mars To Sirius“ z roku 2005 jim však i tentokrát kousek schází, ale tento fakt kvality novinky nijak výrazně nesnižuje. „L´Enfant Sauvage“ je totiž i tak velmi povedené, namakané, členité, klenuté, osobité a zajímavé album, které bude tuším při bilancování letošního roku ve většině metalových žebříčků figurovat hodně vysoko.