PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„The band that preys together stays together”
Pokud se člověk chce nechat unést hudbou KILLING JOKE, a stojí to za to, tak se musí naučit naslouchat filozofiím a otevřít se světu dle Jaze Colemana.
Coleman je, bez větších diskuzí, jednou z těžce nepřehlédnutelných persón na různých to hudebních kolbištích a je velmi dobře, že jeho třicetčtyři let staré „enfant terrible“ ani letos neslevuje nic ze své vynikající formy, kterou téměř před deseti lety představilo reinkarnační eponymní album kapely.
Hned zpočátku je nutno prohlásit, že „Dvatisícedvanáct“ nepřináší nic, co bychom u Angličanů již neslyšeli. Klasická skladatelská formule, čarující se zaklínadly post-punku, industrialu a hutného gothic rocku, oživená přesvědčivě dunivou melodikou, však pořád dokáže zaujmout bez toho, aby střídmý fanda skupiny nepřemýšlel nad tím, že je mu předkládána od obstarožní krávy přežvýkaná tráva. Jedním z velkých kreditů alba je, že perfektně svírá všech deset válů pohromadě, v tomto si opravdu nic nezadá s fantastickou, o šest let starší pekelnou jízdou „Hosannas From The Basements of Hell“. Dále nám tu neschází ani jednoduché, typicky zasyntetizátorované hitůvky, rozhoupávané osobitým riffingem Geordieho kytary a vygradované nátlakovými variacemi nezaměnitelného Jazova vokálu. Čtveřice „Fema Camp“, „Rapture“, „Colony Collapse“ a odvázaná filipika „Corporate Elect“ budiž důkazem, že Colemanova zaklínadla pořád umějí nejen očarovat, ale i donutit popřemýšlet.
„It’s an ADD generation
Everyone accepts the re-introduction of slavery
By a corporate elect”
(„Corporate Elect“)
Ať už jsou podobné obraty (stejně jako Jazovy názory) jednotlivci po chuti nebo ne, tak, alespoň pro mě, jsou vždy zajímavé pro porovnání s vlastními postoji, jelikož nejde o nějaké tuctové trendo-slinty. Ve výčtu pozitiv se nedá nezmínit i potřebná zvolnění v podobě jemně zasněné singlovky „In Cythera“ nebo poslední mrazivě dojemné zaříkávadlo „On All Hallow´s Eve“. Obě připomínající mystickou kulisu dýchající ozon pozdně podzimní Prahy, města, jenž si kapela oblíbila a i napotřetí zavítala k částečnému nahrávání do zdejšího studia Faust.
Light indutrialistu by jistě měla potěšit taneční hopsanárna „Trance“, k níž si stačí jenom domyslet laserovou show bez METALLICY, ale i takovéhle skladby KILLING JOKE umí. Černým koněm opusu se pro mě stala osmička „Glitch“ s velmi plnotučnou rytmikou, jež zvláště v závěru přidává na otáčkách srdeční pumpy, přičemž démonický křaplák Colemanův podtrhuje vůdcovské kázání apokalyptického textu. Chaos a konec světa měří všem stejným metrem.
Pak je tu „Pole Shift“, hudebně výpravný devítiminutový úvodní vál, jež by možná zasloužil kosmetické prostřihy, aby jeho role nabyla na větší intenzitě. Zde se jenom těžko bráním dojmu, že bylo opomenuto pravidlo o pověstném méně znamenajícím více. Každopádně se jedná pouze o malou a ne zas tak ošklivou pihu na kráse, předkládanou v padesáti minutové stopáži, která sama přímo vybízí k dalším poslechům.
Jak bylo řečeno již v úvodu, tak i závěrem musím suše a rád zopakovat, že „MMXII“ je další povedené album těchto šamanů.
Další vydařené album anglických šamanů.
8,5 / 10
Jaz Coleman
- zpěv, syntetizátory
Kevin
- kytara
Martin
- basa, syntetizátory
Paul Ferguson
- bicí
1. Pole Shift
2. Fema Camp
3. Rapture
4. Colony Collapse
5. Corporate Elect
6. In Cythera
7. Primobile
8. Glitch
9. Trance
10. On All Hallow's Eve
Pylon (2015)
MMXII (2012)
Absolute Dissent (2010)
Hosannas From The Basements Of Hell (2006)
Killing Joke (2003)
Democracy (1996)
Pandemonium (1994)
Extremities, Dirt and Various Repressed Emotions (1990)
Outside The Gate (1988)
Brighter Than A Thousand Suns (1986)
Night Time (1985)
Fire Dances (1983)
Revelations (1982)
What's THIS For...! (1981)
Killing Joke (1980)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Spinefarm UK, Universal
Stopáž: 50:47
Produkce: KILLING JOKE
Na prvé vypočutie je "MMXII" skvelým albumom, ktorý jednoducho ohúri. Niektoré skladby sa ale časom opočúvajú, vtedy sa však naplno ukáže sila napríklad úvodného dvojzáprahu a výbornej post punkovej hitovky so synthpopovým feelingom "In Cytheria". Pôvodne som si myslel, že toto bude najlepší albumom roka. Takto budú KILLING JOKE "až" druhí, možno tretí.
Hlavný problém vidím v tom, že na rozdiel od napríklad oboch eponymných albumov KILLING JOKE, je "MMXII" akýsi ... unavený.
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.