KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Začněme malým exkurzem do historie. Pamatujete-li éru pražských trashujících řezníků z KRYPTORu, jistě vám něco řekne i jméno bubeníka Pavla Konvalinky, který v kapele působil v době jejího největšího laufu kolem alba "Greedpeace" a projektu LEPROCIDE. Posléze své kroky namířil až na opačný konec Zeměkoule, ovšem ani u protinožců nezahálí a jako člen „Černého veličenstva“ nám předkládá třískladbovou ochutnávku ze stejnojmenného dlouhohrajícího debutu, který by měl v brzké době (v kuloárech se šušká něco o konci letošního roku) následovat.
Pokud jste doteď z australské melodicko-metalové scény registrovali pouze v manowarovských pózách zastydlé heavíkaře PEGAZUS či na progresivní vlnu naladěné VANISHING POINT, jsou právě BLACK MAJESTY horkým tipem pro vaše ouška k rozšíření obzorů o „klokaní“ scéně. Navíc, když ex-zpěvák z prvně jmenovaných (dnes EYEFEAR) pohostinsky pěje v písni "Guardian". Vraťme se ale k nahrávce. O zvuk se bát nemusíme, starost o něj si na svá bedra vzal Endel Rivers, původem z Estonska, což je v Austrálii zřejmě hojně vyhledávaný producent, když jeho opasek zdobí skalpy skupin jako jsou SUPREMACY, ENTER TWILIGHT, AMETYST a spousty dalších. Hudba samotná pak svoji drtivou většinou spadá pod škatulku svižného power metalu. Poměrně osobitého, nutno dodat jedním dechem, pozor snad jen na dvou, třech místech (kupříkladu bridge již zmiňovaného „Strážce“) na přílišnou podobnost kytarových harmonií s HELLOWEEN a jejich pozdějších klonů, dejme tomu EDGUY. Když už začínáme s negativy, zpěvák John Cavaliere by se hlasem neměl tlačit do těch nejvyšších poloh, kde jeho falzet zní téměř neposlouchatelně, protože ve středních polohách je mnohem více „doma“ a nabírá i docela zajímavé zabarvení. A pozitiva? Nepochybně převažují. Dokonce by se dalo napsat, že dva předcházející rýpance jsou proti nim pouhým plácnutím do vody. Od úvodní "Fall Of Reich", od prvního ostrého riffu až do konce hrací doby disku žene totiž bicí artilerie celou mašinu nekompromisně vpřed, dva šlapáky si téměř neoddechnou. Pestrá hra škopků je zřejmě největší devizou BLACK MAJESTY. Kytary přehnaně neexhibují, ovšem svůj prostor dostanou, bez obav. Skupina pracuje s poměrně velkou délkou skladeb, každopádně je natolik zkušená, že nudu nepřipustí za žádnou cenu. Střídá tempa, motivy, pracuje s dynamikou. Tak by to mělo vypadat a výsledek se moc dobře poslouchá.
„Ochutnávka tedy slušně navnadila a hodně podařený start sympatické družiny by mohlo pokazit snad jen přílišné rozmělnění nápadů a jejich utopení na delší ploše celého alba. Chci ale věřit, že se tak nestane, skupina ustojí i plnohodnotnou stopáž a nahrávka dojde zasloužených poct. Více podobně nadaných debutantů!“. Tak pravil Darkmoor a poslední písečné zrnko dopadlo na dno přesýpacích hodin. Čas se zastavil a stojí. Čeká…
Sympatičtí Australané mají pro našince zajímavost v podobě Pavla Konvalinky (ex-KRYPTOR) za škopky. Není to ale zdaleka jediné jejich plus. Svižný a v rámci stylu aranžérsky bohatý materiál staví na power metalových základech a dvacetiminutová ochutnávka tak nepostrádá tempo, dynamiku a nenudí. Uvidíme s čím přijdou na stejnojmenném dlouhohrajícím debutu.
7 / 10
John Cavaliere
- zpěv
Hanny Mohamed
- kytara
Steve Janevski
- kytara
Joe Fata
- basa
Pavel Konvalinka
- bicí
hosté:
Danny Cecati
- zpěv
Pep Sammartino
- klávesy, sbor
Endel Rivers
- klávesy
Cory Betts
- basa
1. Fall Of The Reich
2. Guardian
3. Beyond Reality
Sands Of Time (2003)
Sands Of Time (promo) (2002)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 20:32
Produkce: Endel Rivers
Studio: Palmstudios Melbourne, Austrálie
dobrý počin-nejlepší placka je Silent Company, ta se jim fakt povedla
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.