OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bylo to někdy v roce 2006, kdy kytarista Enrico Schettino opustil řady tehdy ještě poměrně neznámých HOUR OF PENANCE (konkrétně se tak stalo po albu „Pageantry For Martyrs“) a přesunul se ze slunných Apenin rovnou do srdce studeného Norska. Na BDM však rozhodně nezanevřel, brzy zformoval projekt HIDEOUS DIVINITY a v roce 2007 se znovu připomněl prostřednictvím výtečného demo snímku „Sinful Star Necrolatry“ (na nahrávce se podílel vokalista Carlos Mastantuono a na bicí stoličku usedl starý známý Mauro Mercurio, zbylé strunné nástroje samozřejmě ovládl náš jmenovec nechvalně proslulého kapitána, jenž nedávno zakotvil svou bárku hluboko ve skalách ostrova Giglio). Obě skladby z dema byly znovu nahrány a jsou součástí tracklistu debutového alba, v pořadníku je konkrétně naleznete pod čísly devět a deset.
Po dlouhých letech rozjímání HIDEOUS DIVINITY konečně podepisují u Unique Leader Records a vydávají svou první plnohodnotnou desku „Obeisance Rising“. Troufám si konstatovat, že pokud nedáte dopustit na alba typu „Oracles“, „The Vile Conception“ nebo „Bedtime For Mercy“ a ještě k tomu si myslíte, že FLESHGOD APOCALYPSE, HOUR OF PENANCE i NATRON už mají svá nejlepší léta za sebou, bude pro vás debutový záznam HIDEOUS DIVINITY tou pravou vzpruhou.
Nejprve si stručně shrňme základní fakta: Itálie, BDM, 16th Cellar Studios, Stefano Morabito, vazby na HOUR OF PENANCE. Máme tedy znovu tu čest s moderním, precizně vyprodukovaným a instrumentálně bezchybným materiálem, chytře balancujícím kdesi na pomezí evropského a zaoceánského death metalu? Ano i ne.
HIDEOUS DIVINITY nezapřou vliv současných evropských kapel (opět mě napadají polští tech/death metaloví kouzelníci LOST SOUL), nicméně, třeba na rozdíl od aktuálních HOUR OF PENANCE, přeci jen trochu více směřují k americkým břehům. Inspiraci DEEDS OF FLESH, HATE ETERNAL nebo NILE lze jen těžko popírat, stejně tak jako občasné odkazy na rohaté duo INCANTATION / IMMOLATION. Ukázkovým důkazem budiž třeba riff zhruba v polovině „A New Hope Of Worms“ jenž evokuje náladu „Majesty And Decay“, mocného to záznamu, s nímž se nerozlučné duo Vigna / Dolan po deseti letech od vydání „Close To A World Below“ znovu vrátilo na death metalový trůn (stejný dojem navozují pasáže v „Summoning Fists To Heaven“). Právě tyto zatěžkané, epicko-atmosférické předěly představují to pravé koření desky a zároveň ji odlišují od současné, místy tak trochu instantní žánrové produkce. Společně věřme, že vliv sírou prostoupené atmosféry na další desce ještě mnohem více zesílí, ostatně i sám Schettino kdysi někde prohlásil, že by chtěl budoucí tvorbu HIDEOUS DIVINITY přiblížit až někam na hranici zapovězených teritorií, kde vládnou pevnou rukou kapacity typu ULCERATE nebo PORTAL. To jsou ovšem hodně silná slova a velmi vysoké cíle, osobně však hořím nedočkavostí, s jakou úspěšností se s nimi vůdčí osoba HIDEOUS DIVINITY popasuje.
Důkaz, že italská tech/brutal/death metalová scéna zatím neztrácí na síle ani přesvědčivosti slyší na jméno „Obeisance Rising“. Navzdory tomu, že HIDEOUS DIVINITY plně reprezentují současný italský BDM, dokázali do žánrové pokladnice přinést i něco nového, na mysli mám jednak zmiňovaný cit pro atmosféru, ale i divokost a nespoutanost, kterou třeba u aktuálních HOUR OF PENANCE nahradila až příliš dokonalá organizovanost a chladná strojová přesnost. Velmi přesvědčivý debut.
Důkaz, že italská tech/death metalová scéna zatím neztrácí na síle ani na přesvědčivosti, slyší na jméno „Obeisance Rising“. Navzdory tomu, že HIDEOUS DIVINITY plně reprezentují současný italský BDM, dokázali do žánrové pokladnice přinést i něco nového. Na mysli mám především cit pro atmosféru, ale i divokost a nespoutanost, kterou třeba u aktuálních HOUR OF PENANCE nahradila až příliš dokonalá organizovanost a chladná strojová přesnost.
8 / 10
Enrico Di Lorenzo
- zpěv
Enrico Schettino
- kytara, baskytara
Fabio Bartoletti
- kytara
Flavio Marun Cardozo
- baskytara
Maurizio Montagna
- bicí
1. A New Morning
2. Life During Epidemic
3. The Servant's Speech
4. Summoning Fists To Heaven
5. A New Hope Of Worms
6. Cerebral Code Of Obeisance
7. I Deny My Sickness
8. Bred For Slavery
9. Laughing At The Ephemeral Race
10. As Flesh Gospelled Pure Hate
11. Enclosured
Obeisance Rising (2012)
Sinful Star Necrolatry (demo) (2007)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Unique Leader Records
Stopáž: 48:54
Produkce: Stefano Morabito
Studio: 16th Cellar Studios (Rome, Italy)
Artwork: Marchello Baltadjiev
...skutočne skvelý debut.....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.