OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zoskupeniu OLD MAN GLOOM sme doteraz nevenovali veľa priestoru. O iných kapelách jeho muzikantov už ste ale u nás určite počuli: ISIS, CAVE IN, DOOMRIDERS, ZOZOBRA.
Hviezdne persóny zo štýlotvorných mien napovedajú, že v prípade OLD MAN GLOOM nejde o žiadnu jam session z kratochvíle. Všetky z nich boli vždy skôr džentlmenmi v úzadí a vždy za ne nehovorila v prvom rade hudba.
Ak to mierne zveličím, OLD MAN GLOOM hrajú akýsi revival dnes tak populárneho post-metalu zo začiatku tisícročia, umne prekladaný metalcorom a zaujímavými ambientnými pasážami.
Silné individuality je v hudbe poznať. O tom, že by sa skupina od posledného albumu niekam hudobne posunula, nemôže byť ani reči. To ale neznamená, že napríklad album „No“ by bol nejakým „nosením dreva do lesa“. OLD MAN GLOOM hrajú vo svojom žánri extraligu a je len málo súčasných post-metalových kapiel, ktoré sa im hudobne vyrovnajú, čo je žiaľ krutá realita tohto štýlu.
Aaron Turner z ISIS vnukol piesňam svojský ambientný nádych. Prebral štafetu po ostrieľaných Jayovi Randallovi (AGORAPHOBIC NOSEBLEED) a Lukeovi Scarolovi (HOUSE OF LOW CULTURE).
Jeho vsuvky nemožno brať na ľahkú váhu. Sú neoddeliteľnou súčasťou hudby OLD MAN GLOOM a dostáva sa im veľa pozornosti. Môžete to ľahko vypozorovať napríklad z úvodnej dvojice skladieb „Grand Inversion“ a „Common Species“, ktoré vrcholia chladným, industriálno-metalovým lomozom.
OLD MAN GLOOM kladú vo svojich doomovo valivých a energických hardcorových kompozíciách dôraz na hutnosť aj zborové vokály.
Pôvodný Aaronov nápad bolo založenie telesa, ktoré sa bude vymykať zaužívaným hudobným postupom vtedajšej bostonskej hardcorovej scény. Nejaké mimoriadne prepájanie rockovej a ambientnej zložky sa tu však nekoná.
Bolo by dosť zložité vypichnúť nejakú vnútornú schému výstavby celého albumu, keďže všetky piesne sú úplne odlišné a nájsť nejakú vnútornú logiku „No“ je takmer nemožné.
Okrem post-metalu miešaného hardcorovou energiou (CONVERGE a CAVE IN) a klasickými heavy-hymnami v štýle DOOMRIDERS („To Carry The Flame“) či drsnejšími sludgovejšími kúskami (ZOZOBRA, ISIS) sa tu sem-tam objavuje aj folková vzletnosť.
Plusové body určite pridávam za neuveriteľnú dvojicu skladieb „To Carry The Flame“ a „The Forking Path“. Obe sú archetypálnymi metalovými skladbami. Vokalisti Nate Newton a Caleb Scofield si v nich ničia hlasivky neuveriteľným spôsobom!
Hudba OLD MAN GLOOM nemá od domácich kapiel zúčastnených interpretov ďaleko. Ak vám chýbajú ISIS alebo si chcete vyplniť čas pri čakaní na ďalší album DOOMRIDERS, „No“ je správnou voľbou.
Zmiešajte ISIS a DOOMRIDERS, pridajte trochu nostalgie a vkusného ambientného podkladu. Výsledok je dream team OLD MAN GLOOM.
7,5 / 10
Aaron Turner
- spev, gitara, elektronika
Santos Montano
- bicie
Nate Newton
- gitara, spev
Caleb Scofield
- basa, spev
1. Grand Inversion
2. Common Species
3. Regain / Rejoin
4. To Carry the Flame
5. The Forking Path
6. Shadowed Hand
7. Rats
8. Crescent
9. Shuddering Earth
No (2012)
Christmas (2004)
Christmas Eve I and II + 6 (2003)
Seminar III: Zozobra (2001)
Seminar II: The Holy Rites of Primitivism Regressionism (2001)
Meditations in B (1999)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Hydra Head
Stopáž: 56:28
Produkce: Kurt Ballou
Studio: God City Studio
VAROVÁNI: Milí postmetaloví éterici, nenechte se zmýlit tím, že se v hlavní recenzi vyskytuje pětkrát slovo ISIS. Tohle není žádný hutný pidlikání, tohle je rezavá rašple, která vám drhne ksicht ze všech stran a ty „ambientní“ mezihry tam jsou jen proto, aby jste se naposledy nadechli před tím, než vám další noise-industrální rozskřípaný válec rozdrtí všechny kosti v těle. Takže bacha na to!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.