Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
WHITE LUNG sú tri sympatické potvorky a jeden utláčaný chlapík. Ženské v punku mali odjakživa svoje pevné miesto, či už to boli drsné riot-bojovníčky alebo „intelektuálne čučoriedky s brílami“, pričom WHITE LUNG ležia „niekde medzi".
Kanadská punková a hardcorová scéna je jednou z najplodnejších a kvalitatívne najvyzretejších vôbec, stačí si spomenúť na interpretov, ktorí pomohli formovať dnešnú podobu tohto štýlu. Neaktívni CURSED, LEFT FOR DEAD, HAYMAKER, FUCKED UP, súčasní PICK YOUR SIDE, „hype“ syndrómom postihnutí BURNING LOVE alebo práve mladice z WHITE LUNG. Každá z týchto kapiel zanecháva na scéne hlbokú ryhu inovácie.
Novinka WHITE LUNG „Sorry“ vychádza na kultovej značke Deranged Records, má útlych devätnásť minút a je plne prepchatá energiou. Až sa čudujete, kde sa to v tých drobných slečinkách berie. Faktom je, že WHITE LUNG majú talent zložiť ľahko zapamätateľné hity plné skvelých melódií. Ale nečakajte nejaké pop-punkové odrhovačky, na to sú tieto dievčatá až príliš prešibané.
Áno, sú tu počuteľné ozveny chytľavého kanadského hardcore, ale na druhej strane sa gitarista Kenneth zjavne našiel okrem iného aj v post-punku zo začiatku 80´s a oldschoolovom noise-rocku. Svojím neustálym väzbením to dáva patrične pocítiť. Pre nejaký prehnaný artsy prístup tu však pochopiteľne nie je miesto. WHITE LUNG sú punková kapela a ničím iným ani byť nechcú. Tento fakt nezachráni ani pán Kenneth so svojím občasným úletom, a preto sa radšej drží klasického kanadského bleskového hobľovania pražca.
Pomalé skladby na „Sorry“ nenájdete, album má rýchly spád a na zívanie mať čas jednoducho nebudete. Takže vám zostáva len kochať sa výbornými melódiami a mlátiť palicou do rytmu. Špecifickým znakom WHITE LUNG (okrem spomínanej gitarovej hry) je určite emotívne vypätý spev Mish. Mierne bezočívý a drzý podtón v jej hlase vám bude pripomínať kamarátku, ktorá vám svojím neustálym obkrikovaním tak rada pije krv, ale je moc sexy na to, aby vás to dokázalo vytočiť. Do ultra svižného a melodického kolovrátku WHITE LUNG sa jej prednes vynikajúco hodí a bez tejto blonďavej diablice by hudba týchto mladých Kanaďanov určite značne utrpela.
WHITE LUNG sú pre mňa príjemným prekvapením a „Sorry“ je jednoducho album natlačený k prasknutiu. Devätnásť minút toho najkvalitnejšieho a najenergickejšieho punk-rocku v čele s živelnou frontwomankou. Ak k tomu pridáte prudko nákazlivé melódie, robí to zo „Sorry“ jednu z najlepších punkových vecí, ktorá tento rok vyšla.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.