Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Situace, že by nejpopulárnější švýcarská hardrocková kapela GOTTHARD nadále pokračovala v hudební kariéře i bez v předloňském roce tragicky zemřelého Steva Lee, mi nepřišla reálná. Právě majitel jednoho z nejlepších hlasů rockové historie byl pro mne vždy tím červíkem, kterého jsem se jako ryba ve vodě plných chemikálií snažil polapit. Skutečnost však předpokladům dala opět řádně na prdel a švýcarští hitmakeři přichází za pouhé 2 roky na trh s novým zpěvákem a rovněž s novým albem.
GOTTHARD is not job for us, GOTTHARD IS OUR LIFE
Pokud by snad někomu unikalo hudební směřování této kapely, přiblížím snad jen stručně, že GOTTHARD vždy hráli ten nejklasičtější hardrock, jaký si jen lze představit. Jednoduše vystavěný, chytlavými melodiemi odlehčený stadionový rock, který řídil a do nebeských výšin tahal právě uchvacující Steve, jehož vokál dokázal přetavit obyčejnou píseň v monstrózní hit. V roce 2012 se situace mění jen nepatrně. Což o to, hudba zůstává na stejných opěrných bodech, jakoby ji ze shora nadále Steve korigoval, avšak jako snad každý zásah do frontmanského pole zanechá na kapele trvalé následky, i zde tomu tak jest. Zkrátka nováček i přes vysoké pěvecké kvality a sympatické vystupování jen těžko vyžene ze vzpomínek jeho božského předchůdce.
Nechtěl bych vypadat, že jsem Nicu Maederovi nedal šanci. Zpěvák je to totiž znamenitý a do výrazu kapely přesně sedí. Je to přesně ten typ hlasu, u kterého si okamžitě vybavíte obrovská ústa Steva Tylera, mírným chraplákem prohnaný hlas, přesně jak se vyučuje v hardrockových učebnách. Jenže přesně v tomto to tkví. Nicův hlásek je dozajista pěkný a příjemný, avšak není ničím výjimečný a byť písním dává vše, co potřebují, nedává jim nic navíc. A to Steve dával a plnými hrstmi.
Ohledně skladeb samotných je vše v nejlepším pořádku. Většina se nese v líbivém a léty prověřeném středním tempu a přesně symbolizuje podstatu této kapely. GOTTHARD totiž vždy představovali továrnu na hity a i zde je jich požehnaně. Hned úvodní postupně rostoucí a gradující „Starlight“, či „Flight“ s výraznou basovou linkou a silným refrénem tahle slova bez výhrad potvrdí a rozhodně nezůstanou o samotě. „Shine“ s „S.O.S“ jsou již teď jasnými tutovkami pro velké koncerty a i taková „Right On“ by se nejednomu hardrockerovi hodila do krámu. Prakticky jedna trefa střídá druhou a v případě „Give Me Real“ jde o jasný zlatý fond a esenci kapely. Na druhou stranu jsem rád, že do tvorby stupidních popěvků typu „Yippie Aye Yay“ se GOTTHARD tak často nepouštějí.
I několik pomalejších skladeb se najde. Jednou z nich je singlovka „Remember It´s Me“, která však moc nenavnadí, tuctová balada „Tell Me“ pak vysloveně unaví. Nelichotivou bilanci zachraňuje pohodová „Take It All Back“ a minulými událostmi ovlivněná „Where Are You“, která symbolicky sbírku uzavírá, nepočítáme-li trochu zbytečné akustické zpracování „Starlight“ z limitované edice.
Vzhledem k prostoru, na jakém se Švýcaři pohybují, jde o naprosto sebejistou a dotaženou nahrávku, která si příznivce zaručeně najde. O revoluci tu nejde a nikdy ani nešlo, jen o počet chytlavých skladeb, které nabydou v živém provedení na síle. Vzkříšení je tedy úspěšně dokonáno. Jen se zapomněl obnovit prvek navíc, který odešel na věčnost a uzavřel tak jeden příběh. Přesně jak jeho následovník zpívá v nejtemnější „The Story´s Over“.
Světe div se, ale GOTTHARD ani úmrtí Steva Leeho nevykolejilo! Tato kapela je i nadále schopna naplnit nosič až po okraj nefalšovanými hardrockovými hity. Příjemná poslechovka, jejíž sílu prokáže hlavně živá prezentace.
1. Starlight
2. Give Me Real
3. Remember It´s Me
4. Fight
5. Yippie Aye Yay
6. Tell Me
7. Shine
8. The Story´s Over
9. Right On
10. S.O.S.
11. Take It All Back
12. I Can
13. Where Are You
14. Starlight (Acoustic)
Diskografie
Firebirth (2012) Need To Believe (2009) Domino Effect (2007) Lipservice (2005) Human Zoo (2003) Homerun (2001) Open (1999) G. (1996) Dial Hard (1994) Gotthard (1992)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2012 Vydavatel: Nuclear Blast Records Stopáž: 53:02
Klasický Gotthard; líbí se mně stejně jako třeba Shakra. Novinka je vcelku vydařený rockový flák a nový frontman je S. Lee (škoda ho, chlapa) hodně svým projevem podobný.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.