OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela pochádzajúca zo stredného Slovenska sa odmlčala na dlhý čas, dokonca som na ňu aj zabudol. O to viac ma prekvapila existencia nového CD. Z prekvapenia sa vykľulo mierne sklamanie, keď som zistil, že nejde o regulárneho nasledovníka debutového albumu, ale len o EP mapujúce niekoľkoročné snaženie skupiny, ktoré bolo poznamenané personálnymi zmenami.
Na prvé vypočutie na mňa EP „Reborn“ zapôsobilo ako mierne rozháraný a nekompaktný materiál. Príčinou tohto môjho pocitu je fakt, že jednotlivé skladby boli komponované a nahrávané samostatne počas troch rokov, takže jednotlivé dvojice skladieb sú rozdielne nielen po stránke inštrumentálnej, ale hlavne odlišným zvukom.
Novšia dvojica skladieb („Between The Light“, „Reborn“) disponuje okrem väčšej tvrdosti aj prepracovanejšou technikou a hlavne dokonalejším zvukovým hávom, o ktorý sa postaral Švéd Jens Bogren (OPETH, KATATONIA, SOILWORK, DAYLIGHT DIES, GOD FORBID, IRON MASK, AMON AMARTH, SYMPHONY X, atď). A samozrejme, aby som nezabudol, poteší aj hosťovanie klávesáka Matta Guilloriho v „Reborn“ (JAMES LABRIE BAND, DALI´S DILEMMA a JAMES MURPHY).
Od prog power metalu sa PORTIKUS za sedem rokov prepracovali k tvrdším polohám, hoci progu ostali verní, a ak im na debute „Virtual World“ chýbali výraznejšie štruktúry a melodickejšie nápady, tak tentoraz ich je dostatok. PORTIKUS sa môžu pokojne pochváliť týmto produktom s nadpriemernou kvalitou, ktorého jedinou chybou v mojich očiach je, že neprekvapuje ničím novým. Myslím ničím novým v porovnaní so zahraničnou konkurenciou. Ak príde na porovnanie s našimi lúhmi a hájmi, tak samozrejme ide o značný rozdiel.
Neostáva preto nič iné ako čakať, čo nám PORTIKUS prinesú na vraj chystanej dlhotrvajúcej nahrávke. Som zvedavý, ako PORTIKUS zúročia dlhoročné skúsenosti a svoje inštrumentálne i skladateľské schopnosti. „Reborn“ naznačuje, že môžeme očakávať kvalitný materiál. Určité oživenie a ozvláštnenie produkcie možno očakávať aj vzhľadom k tomu, že PORTIKUS angažovali ďalšieho speváka. Prípadné čakanie odporúčam krátiť si počúvaním recenzovaného EP, hlavne ak sa radíte k fanúšikom progových kapiel.
Súčasťou pekného digipacku s vkusnou grafikou je aj dátová stopa obsahujúca vcelku zaujímavé video ku skladbe „My Faith“, ktoré dávam do pozornosti vyššie.
Mierne rozhárané a nekompaktné EP, ktoré ale na druhú stranu poteší kvalitnými skladbami, hlavne tými dvoma najnovšími. Ak by boli jedinými na nosiči, tak by som dal „Reborn“ ešte o bod viac.
6,5 / 10
Gabriel Kertész
- spev
Oliver Nagy
- gitary
Alexander Papanecz
- basgitara
Peter Žíroš
- bicie
Hostia:
Róland Stehlo
- gitary (5,6)
Matt Guillory
- klávesy (4)
1. My Faith (2010)
2. Life – Theatrical Play (2010)
3. Between The Light (2011)
4. Reborn (2011)
5. Little Of My Time (2009)
6. Bound Angel (2009)
7. My Faith (video)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Ragtime records
Stopáž: 32:00
Produkce: David Kalosi, Jens Bogren, PORTIKUS
Studio: Morpheus studio, Fascination street studio
Cover desing: Anakin Fox
Video: Anakin Fox
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.