OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Niekdajší líder ISIS Aaron Turner sa po rozpustení domovskej kapely zrejme nudí a chce ochutnať kúsok z každého hudobného koláča. So svojou ženou Faith si zabrnkal v MAMIFFER, zanôtil si u WOLVES IN THE THRONE ROOM a dokonca obnovil aj činnosť ambientne post-metalových OLD MAN GLOOM. Aaron však potrebuje ukojiť aj hlad po starých hudobných vzoroch. Práve preto kapelu SPLIT CRANIUM, v ktorej mu pomáha banda fínskych alkoholikov na čele s Jussim Lehtisalom z CIRCLE. Jej poslaním určite nie je hudobná obroda, týmto chlapíkom ide skôr o srandu. Hneď pri úvodnej skladbe „Little Brother“ ma napadajú interpreti ako DISFEAR alebo VICTIMS, teda plesnivé, rockovým tradíciám verné mená. SPLIT CRANIUM je drevorubačský crust s odbočkami k hardcoru, ale aj staručkému metalu a hardrocku v štýle MOTÖRHEAD, čiže jednoduchá a priamočiara „in your face“ hudba s minimálnymi štýlovými odchýlkami. Veľmi potešia napríklad zborový punkový vokál v údernej „The Crevice Within“, odbočka k rozkošnému pravekému AC/DC rokenrolu v „Blossoms From Boils“, alebo temný metalový úvod v „Spectres To Rust“. Avšak nejaké veľké zázraky nečakajte. „Split Cranium“ je síce príjemným sezónnym spestrením a v mojich ušiach aj o dosť sympatickejšou záležitosťou ako posledné albumy ISIS, ale aj tak nejde o nič viac ako crustový hardrock bez akejkoľvek pridanej hodnoty. Rozmaznaný poslucháč čaká predsa len o niečo viac, obzvlášť pri súčasnej záplave zámorských prvotriednych spolkov ako TRAP THEM, ALL PIGS MUST DIE a YOUNG AND IN THE WAY.
6 / 10
Vydáno: 2012
Vydavatel: Hydra Head Records
Stopáž: 25:00
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.