Naleštit kérky, načmárat X a vytáhnout veganský triko! Je tu Fluff Fest! Počasí nám přeje, hlavně od jihozápadu a tak nezapomeňte vzít i gumáky. Přijíždím přesně ve chvíli, kdy stíhám sympaťáky z WEEKEND NACHOS. Věděl jsem, že jim to na fluffáckých prknech v Rokycanech bude slušet víc, než minulý týden na Obscene Extreme. Pomalé bahno se střídá s ultrarychlými powerviolence nálety, stagediveři už se rozeskotačili a v pitu už je taky slušná strkanice. Ach, jak krásné je se sem po tom roce vrátit…

Po jejich setu tady máme první vlajkonoše X-kovaného hardcore-punk modelu lopata/krumpáč REIGN SUPREME z Philadelphie. Hraje se hodně přes akordy, riffové věci jsou vyloženě stavěné na moshování, a tak je na prknech i pod nimi celkem mela. Ven leze hlavně kytara a bicí, basa je hodně vzadu, je-li tam vůbec nějaká, ale to tady vůbec nevadí, protože ten pokérovaný asijský sympaťák s mikrofonem to tu v pohodě utáhne na svojí osobnost.

Následuje další přírůstek, který na soupisku prvního dne přiletěl z amerického Washingtonu. COKE BUST pokračují v nastoleném trendu, jejich hudba je však rytmicky nápaditější, tu a tam to osolí i nějakým sólem. Hudebně mě to neoslovuje, ale je sranda sledovat zpěváka, kterého se snaží lidi stáhnout z pódia a jemu se přitom moc nechce. Nakonec se s tím vyrovnal statečně a alespoň nějaké to náznakové plavání v publiku proběhlo.

Poměrně výrazné zvolnění přichází s post-hardcorovými uplakánky z END OF A YEAR AKA SELF DEFENSE FAMILY. Musím říci, že už jsem dlouho neslyšel tak ufňukaný zpěv a vypjaté deklamace. Sem tam se tlumilo i čistými vokály, melodické a nenásilné brnkačky dokázaly vyčarovat působivou atmosféru a parádně tak zpestřit páteční odpoledne. END OF A YEAR AKA SELF DEFENSE FAMILY zvládli ve svém setu spojit slova „melancholické“, „smutné“ a „intenzivní“. Živé vystoupení je v tomto případě o několik příček výše než CD.

Californští řezníci GRAF ORLOK byli přesným opakem. Naprosto nemilosrdná smršť grindcoru a hardcoru srazila Fluff Fest na kolena. Skladby krátké, válcující v nemilosrdných tempech a naprosto šílený Karl Bournze u mikrofonu, kterému sekunduje medvědovitý řvoun u kytary Jason Schmidt. Naprostá erupce hardcorové hudební agrese vytočené do nejvyšších obrátek. Karl se v jednu chvíli vydává na plavbu na lidech a ti ho unáší až téměř k zadnímu stanu, kde ukazuje záda (a prostředníček) své kapele, která čeká až se vrátí na další skladbu. Naštěstí doručovatelská služba na rukou přítomných dokáže lidský balík předat v rekordních časech. Neskutečné být při tomto koncertu v prvních řadách!

Hudební masakry pro tento den ale zdaleka nekončí. „Vlčí děti“, to je přesné pojmenování pro teenagery z CODE ORANGE KIDS. Nedokážu si představit, že tuto smečku sedmnáctiletých predátorů vychovali lidští rodiče. Jejich set byl od počátku do konce apokalyptická zkáza založená na několika málo akordech, které na lidi dopadaly jako rány katovy sekyry. Na konci setu lidi totálně zvlčili s nimi a málem zbořili stan. Nikdy jsem si nemyslel, že u tak pomalé chaotické noise-sludgeové stěny lze dělat tolik bordelu. Snad po každé skladbě se musel upravovat mikrofon u kytaristky Reby, který po celý set mladá slečna spolu s ostatními úspěšně demolovala.

O podobnou zběsilost se pokusila i LOMA PRIETA na hlavní scéně, ale zdaleka to nemělo tak syrovou svěží animální energii jako CODE ORANGE KIDS ve stanu. Banda ze San Francisca vydává pod Deathwish Records, a tak i když v jejich hudbě jsou odlesky screamo hardcoru nebo emo-violance, vše má mnohem brutálnější a masivnější zabarvení. Parádní atmosférický set, který připravil dokonalou půdu pro závěrečnou kapelu prvního dne.

Ta byla i zároveň nejkontroverznější. DEFEATER. Již před začátkem Fluff festu se v mnohých diskuzních kruzích na internetu probírala situace kolem jejich labelu, který si honí triko na válce v Afghánistánu a Iráku. V publiku se našlo poměrně dost transparentů vyjadřujících protest proti vystoupení DEFEATER, ale na prkna letělo i sklo a nějaký ten kelímek. Věc na Fluff festu pro mě naprosto neznámá. Set DEFEATER tím však příliš neutrpěl. Jejich hardcore punk se opíral o silnou melodiku a většinou střední tempa. V setu zaznívá i akustická „ I Don´t Mind“, pak se vše vrací opět do svého melodicky hardcorového světa plného aranžérsky velmi obratně postavených skladeb. Koncertně DEFEATER i přes nepřízeň části publika dokázali přesvědčivým vystoupením opravdu parádně ukončit první den na hlavní scéně.

Večer probíhaly ještě koncerty na venkovní otevřené scéně zakryté malým vojenským stanem. Lidé sice nejednou vypojili elektřinu v celém stanu, ale rozhodně to nevadilo tomu, aby tam panovala parádní živočišná atmosféra: