Roztrhl se nám pytel s koncepčními dílky, kde účinkuje celá řada zpěváků. A budou-li všechna stejně kvalitní jako kupříkladu nedávno recenzovaný "Nostradamus" Nikolo Kotzeva, není potřeba si kvůli tomu zoufat. U "LEONARDA" (da Vinciho, přirozeně) je pánem na hřišti Trent Gardner (MAGELLAN, EXPLORER´S CLUB). Nejenže to celé vymyslel a nahrál veškeré klávesy a trombón!, ale přidělil si i jednu z roliček.

‘A propos, v rozdělování rolí měl velice šťastnou ruku. V hlavní úloze Leonarda totiž září - lépe to skutečně nelze popsat - James LaBrie a fanoušci nekorunovaných amerických králů progresivního metalu DREAM THEATER teď jistě zavětřili tučné sousto. A když navíc dodám, že ještě uslyší třeba Mika Barkera (SHADOW GALLERY) nebo Steva Walshe (KANSAS) asi nemá cenu ve výčtu osobností pokračovat dál. Ukojena zůstává i moje soukromá vášeň pro vyzpívané muzikálové hlasy zpěvaček. Když v šesté věci "Mona Lisa" nastoupí po LaBriem Michelle Young v roli jeho matky Kateřiny, je to prostě ono. A samotná Mona Lisa v podání Lisy Bouchelle? K sežrání!

Jak bývá u podobných konceptů (muzikálů nebo soundtracků) zvykem, začíná se orchestrální overturou, kde jsou představeny základní motivy a která slouží jako hutný výcuc z díla, tady pod názvem "Apparition". Krátké instrumentální skladbičky nás pak čekají i v příběhu samotném. Pojďme ale ke zpívaným částem, jsou přece jen nejzajímavější. Jde tu především o progresivní rock a s ohledem na principála pochopitelně nejvíce vystavěný na rejstřících kláves. Různorodé spektrum zpěváků nabízí velkou škálu možností a barevnosti, takže se děje stále něco nového, něco neslyšeného, na nudu můžete zapomenout. Jediná výtka by tak mohla směřovat k refrénu "Inventions" a následující "Shaping The Invisible" (nástup kláves téměř totožný s geniální Moorovou kompozicí "Space-Dye Vest" z alba DREAM THEATER "Awake"), kde je Snové Divadlo citováno více než je zdrávo. S tím ovšem muselo být při výběru hlavního představitele počítáno. No a po poslechu závěrečné "End Of A World", když zpět připlouvá hlavní motiv v úžasně vystavěném propletenci hlasů všech zúčastněných (proč slyším nejvíce Bakera?), myslím nelze než smeknout a všechny pochybnosti zahodit za hlavu.