Nosiče s označením Extended Play na našich stránkách běžně nerecenzujeme. Byla by však škoda nezmínit se o několika zajímavých nahrávkách, které v tomto formátu v letošním roce, popř. v samotném závěru roku loňského vyšly - alespoň v souhrnném článku. Všechny jsou black metalové, všechny dost působivé a většina z nich pochází - nikoliv překvapivě - z Francie. Jako bonus přikládám i jednu hodně povedenou dlouhohrající desku.

BLUT AUS NORD - What Once Was... Liber II (EP)
(Debemur Morti Productions 2012)

Druhý díl série „What Once Was…“ je přesně takový, jaký jsme jej očekávali. Temný, disharmonický, zlý, až vyloženě ohavný. Přesto lákavý a svádějící k poslechu, ačkoliv v podstatě velmi podobný předešlému „Liber I“. Přestože se poslechový zážitek z této série přeci jen nevyrovná dlouhohrajícím deskám těchto podivínů, magie, kterou dokáží vyčarovat právě a jen oni, je přítomna i zde. Ačkoliv bylo původně avizováno něco jako skloubení syrového, dřevního blacku a bestiálního, pekelného deathmetalu, nebyli by to BLUT AUS NORD, aby tento nápad nepojali pěkně po svém. Pokud jste si oblíbili tradičně pokroucené, zdeformované a zmutované Vindsvalovy kytarové linky, „Liber II“ (a koneckonců vlastně i jednička) vám poslouží jako takový malý předkrm před – věřme – bohatým a opulentním chodem „777 – Cosmosophy“. Nic dříve neslyšené zde sice nenajdeme, tradiční rukopis BLUT AUS NORD je zde možná až příliš patrný, nicméně i tak stojí zmíněné EP za otestování.
[7.5 / 10]
www.debemur-morti.com

 

DEATHSPELL OMEGA - Drought (EP)
(Norma Evangelium Diaboli 2012)

Už se stalo tradicí, že DEATHSPELL OMEGA zpestřují svým fanouškům čekání na každou novou dlouhohrající nahrávku povedenými EP formáty. Po skvěle přijatém albu „Paracletus“ je „Drought“ už druhým takovýmto kouskem. A tak zatímco jeho vloni vydaný předchůdce „Diabolus Absconditus“ představuje přeci jen spíše tradičněji pojatý materiál, aktuální počin dokazuje, že je ještě stále možno posunovat se někam dále. Z počátku poměrně těžce přístupný, na první poslech(y) chaoticky znějící „Drought“ čerpá především z odkazu zmíněného „Paracleta“, zejména co se týká dalšího rozvíjení postmetalově znějících, neortodoxních pasáží, avšak při zachování tradičního, zdánlivě nepřehledného pojetí. Nahrávka díky tomu nezní až tak temně a zle, ale to jí na přitažlivosti neubírá ani trošku. Výborná tečka za ještě lepší trilogii „Si Monumentum…“ + „Fas...“ + „Paracletus“.
[8 / 10]
www.deathspellomega.com

 

REVERENCE - The Asthenic Ascension
(Candlelight Records 2012)

Hodně příjemné překvapení. REVERENCE nejsou žádnými nováčky, avšak svou čtvrtou řadovkou „The Asthenic Ascension“, mě doslova rozsekali. Přestože už začátek alba se nese v povedeném duchu, to hlavní přichází až počínaje čtvrtou skladbou „Psalm IV“, kde se hudební cítění trojice ze západu Francie začíná rozvíjet velice zajímavým způsobem. Zatímco ve svých počátcích se kapela prezentovala víceméně tradičním black metalem, na dalších deskách už přeci jen začala experimentovat s kompozicemi i zvukem, přidala industriální prvky i disonance… A rázem se z ní stala velice zajímavá záležitost. Z „The Asthenic Acension“ je možno vycítit tradiční francouzskou blackmetalovou temnotu, zoufalství a od druhé poloviny desky – i díky vokálu - postupy ne nepodobné takovým ARCTURUS. Pokud jste si oblíbili black metal francouzské provenience, v „The Asthenic Ascension“ určitě naleznete hodně poutavý námět k poslechu.
[9 / 10]
www.myspace.com/reverenceimc

 

TEITANBLOOD - Purging Tongues (EP)
(Norma Evangelium Diaboli 2011)

To nejlepší na závěr. Výjimkou ze zde avizovaných nahrávek jsou TEITANBLOOD – kromě toho, že na rozdíl od ostatních zmíněných těles nepocházejí z Francie (jejich domovinou je Španělsko, odkud toho v souvislosti s metalovou hudbou zas až tak moc zajímavého nepřišlo), čas vydání EP „Purging Tongues“ se datuje na samotný závěr loňského roku. Dvojice J a NSK na sebe dost výrazně upozornila už před třemi lety, a to vydáním skutečně undergroundově pojaté oldschool death/blackové nahrávky „Seven Chalices“, avšak na „Purging Tongues“ jdou pánové mnohem dál - tohle je skutečné inferno. Zhudebněný bestiální chaos, chcete-li. Atmosféra je i díky hodně špinavému zvuku jedním slovem úchvatná, do toho vokál odněkud ze záhrobí i skvěle znějící monolog ve španělštině čerpající z Ecova Jména růže budí touhu točit „Purging Tongues“ neustále dokola. Pro fanoušky podobných záležitostí naprostá povinnost!
[9 / 10]
www.teitanblood.com/