Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Názov MURDER CONSTRUCT ste, pokiaľ sa zaujímate o vydavateľskú činnosť Relapse Records, mohli zachytiť už v roku 2010, kedy toto zoskupenie debutovalo s rovnomennou EP. Komu to ušlo, môže ako prvú informáciu vziať to, že na pomery extrémnej scény ide o „hviezdnu“ zostavu - basák Caleb Schneider popri MC hrá v BAD ACID TRIP, bubeník Danny Walker si hranie prekladá účinkovaním v goremetalovom kulte EXHUMED a u progresívnych INTRONAUT. Gitarista Kevin Fetus má svoje odohrané u grind/crustových WATCH ME BURN a death/grindových CATTLE DECAPITATION. S EXHUMED ešte nekončíme, pretože gitarista a vokalista Leon del Müerte tam basuje, a vrátime sa aj k „stínaniu dobytka“, odkiaľ je vokalista Travis Ryan, o.i. jeden z tých, ktorí sa zaslúžili o to, že ma po rokoch existencie a zopár albumoch CATTLE DECAPITATION konečne vážnejšie zaujali.
MURDER CONSTRUCT sú z kalifornského Los Angeles a pretože ide o jednu z lokalít, kde už po polovici 80. rokov tvrdá hudba začala vstupovať do extrému zvaného grind core – NAUSEA, TERRORIZER, neskôr žezlo v Kalifornii prevzali PHOBIA – a takisto prevažujúce hudobné aktivity účastníkov jasne signalizujú, že v MC sa nejaký gothic pop black metalcore bude hrať asi sotva. Týmto hudobníkom ide najlepšie a tak akosi od srdca grind core, čo dokazuje jedenásťskladbový, takmer polhodinový prvý dlhohrajúci album.
V úvode MURDER CONSATRUCT začnú zvoľna, zlovestne a pochmúrne, aj vďaka záhrobnému vokálu by ste očakávali skôr nejaký old school doom/death metal v štýle starších HOODED MENACE (pretože ten nový album, čo ja viem, to je snáď nejaký „PARADISE LOST – Gothic revival“), ale toto lakovanie skupinu po necelej minúte prestane baviť a vylezie s farbou von. Prvoligový grind core, to je o čo tu beží, a to grind core americký, kalifornský a klasický.
Priznám sa, že niektoré moderné podoby US grindu, „polámané techniky“, aké servírovali napríklad MARUTA, ma za srdce nikdy extra nechytili. MC sa do týchto vecí nepúšťajú, to, že ide o technicky zdatných hráčov, vedia predviesť aj pri hraní priamočiareho, nasypaného grindu, ktorý zo vzorov ako TERRORIZER, PHOBIA a prípadne aj BRUTAL TRUTH, NAPALM DEATH alebo ROTTEN SOUND vychádza dosť výrazne a neskrývane.
Rýchle, divoké, nekompromisné skladby s kvalitným a zároveň správne neuhladeným zvukom. Dva hlavné vokály – hlboký grindový ryk, striedaný škrekom, a tu a tam doplnený deathmetalovým zagrowlovaním až kdesi zo žalúdka. Nejaké tie chaotické sóla a pár disharmonických vyhrávok, občas spomalenie, v ktorom sa MURDER CONSTRUCT nemilosrdne hrnú vpred. Nárez, energia, priamočiarosť a prekvapenie v podobe záverečnej skladby, odspievanej v španielčine. Na grind core netypický, takmer sedemminútový „epos“ pozostáva z niekoľkých častí, a tak sa tu vystrieda nárezový grind, bahenný sludge, pochmúrny doom a na cestu z grindcoreového inferna poslucháča odprevadí dramatická inštrumentálna vyhrávka, ukončená klavírom. Celkovo veľmi kvalitný materiál.
1. Red All Over
2. Under The Weight Of The Wood
3. No Question, No Comment
4. Gold Digger
5. Compelled By Mediocrity
6. The Next Life
7. Dead Hope
8. Feign Ignorance
9. Mercy, Mercy
10. Malicious Guilt
11. Resultados
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.