Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oproti nám mají Němci opravdu bohatou podzemní hardcore scénu a jednou z mladičkých nadějí je právě kvarteto THE TIDAL SLEEP pohybující se na hranici devadesátkového emocionálního hardcoru a screama s důrazem na melodiku. Za rok existence stihli udělat dva vinyly, odjet několik turné a zahrát na spoustě hardcorových akcích, které korunoval letošní Fluff fest. Zamilovali si Bukowského, rozervané vokály a hutné jedno-kytarové skladby, které dovedně staví na melodiích, jež mají tah na branku, aniž by se lehce oposlouchaly. Tam, kde by hrozil nějaký prázdný prostor, je kytarový delay, který řádně zmasivní kytarovou hradbu nebo expresivní řvaní, které zahušťuje nahrávku. Naléhavost, intenzita a pocitová roztříštěnost. Některé z motivů působí opravdu zádumčivě a u některých se přes zakaboněné slunce derou ven sluneční paprsky naděje. Čtyři skladby dávající smysl a nová kapela, jejíž další kroky se vyplatí sledovat.
7,5 / 10
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
