Konečně to začalo vypadat dobře a kapela je v troskách díky osobním problémům. Škoda. EP „Λ ♦ Λ ♦ Ø“ dokazuje, že APOSTATE byli připraveni na velkou desku, kterou si mohli otevřít dveře o level výše. Na ploše necelých dvaadvaceti minut kapela dokazuje, že se snažila něco udělat se všemi nešvary, které jsem zaznamenal na dva roky starém EP „Seaborne“. Začala více pracovat s melodiemi, začala se více zamýšlet nad aranžemi, které nebudou jen demonstrací technické úrovně hudebníků, začala se pokoušet stavět silné a nosné motivy, absorbovat posthardcoreové prvky a tím i změkčovat. V tomto případě to však znamená posun ku prospěchu věci. Nahoru šel i vokál a obecně pěvecké linky.

APOSTATE se pustili do tesání tváře na dříve zaměnitelném kusu metalcorového kamene. 

Obecně lze říci, že za ty dva roky kapela zvolila mnohem písničkovější songwriting. Nebojí se přidat klavírní podkres popřípadě mluvené intra, které dvakrát výrazně oživila celé album. Některé jdou až někam na hranici posthardcore a postrocku a skladbám tato variabilita velmi vyhovuje. APOSTATE hodně citlivě přemýšleli nad výběrem různých zpestření desky. Takže se setkáte například s projevem Charlieho Chaplina z filmu „The Great Dictator“. Jako by se kluci vybláznili na počátku kariéry a nyní se zklidnili. Už nemají touhu se předvádět s nástroji. Chtějí skládat kvalitní hudbu a jsou na dobré cestě.