Tak viděj, pane závodčí, takhle se dělaj živáky; stačilo by na úvod, doprostřed frknout playlist, nakonec zakulatit hodnocení a recenze hotová. Jak jednoduché a prosté, není - liž pravda? No, nebojte se, tak snadno nevyváznete, o další sérii mých lexikálních výpotků ochuzeni nebudete... Odbýt živák In Flames takto briskně by bylo neslušné a nevýslovně pitomé. Za prvé proto, že tahle skupina patří k největším současným metalovým fenoménům, za druhé proto, že její koncerty jsou už tradičně velkou atrakcí a za třetí proto, že Tokyo Showdown za těch pár slov stojí.

Je to vskutku exemplárně odvedená prácička - a to jak ze strany muzikantů, tak ze strany technického týmu. Zvuk není žádný salónní (či spíše studiový) pudlíček, naopak je narozdíl od fredmanovsky cirkulárních řadovek pěkně zahuštěný a braný od podlahy. Tradičně šlapající kooperace sekernické tandemu Gelotte / Strömblad vyniká v tom těžším, avšak velmi čitelném zvukovém kabátci ještě lépe než na albech. Pánové to zkrátka mají brilantně sehrané - jak hutné nájezdy, tak obligátní hevíkovatá sóla. Poznávací známka v podobě ječícího Anderse Fridéna je trochu stažena do pozadí, nicméně jeho projev je stále zabijácký a stoprocentně jistý i v melodičtějších pasážích.

Rytmika ve složení Peter Iwers (basa) a Daniel Swensson (bicí) odvádí přesně to, co se od nich žádá - dává pánům kytaristům solidní oporu při jejich elektrických hrátkách. Iwersova basa se sice trochu topí v hloubkách, zato bicí - to není žádný falzifikát. Precizní v každém ohledu - pamětníci pražského koncertu se rádi zavzpomínají. Jen pověstné šílející japonské publikum poněkud postrádám, jó lidičky, v Akropoli, to byl jinší chlív!

Co dodat ke skladbám? The best of a navíc živě. Zazní vše podstatné, co göteborgští pyromani stvořili, navíc live provedení dodává skladbám zatracený příliv nové energie. Nehrozí tu pocit statičnosti a sebeopakování, který absolutně stihl poslední řadovku Clayman - všechny flákoty zní svěže a neotřele. Tedy - nezaměnitelný běs kdesi na pomezí melodického deathu a heavy / speed metalu s inklinací k tomu druhému...
Proč ten polopatický popis? Inu, proto, že fanoušci už dávno pilně šmejdí a shánějí Tokyo Showdown, tudíž eliminací dospívám k závěru, že už mě beztak čtou jenom neználci. A víte co? Sežeňte si ho taky!