Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další djent? Ach jo. Nebylo jich za poslední dobu už přespříliš? Ne nebylo. Tenhle je jiný. Jiný? A v čem? No dobře, tak není jiný, ale je dobrý.... Tsss. Takových tu bylo. A hlavně takových tu ještě bude.
Možná ano, možná ne. MONUMENTS jsou zajímaví už třeba tím, že jejich kořeny úzce souvisejí s kapelou FELLSILENT, ve které působil kytarista Acle Kahney, jenž založil dnes již kultovní TESSERACT. Druhý kytarista FELLSILENT byl John Browne a ten položil základy právě MONUMENTS. Už to je snad jistým ukazatelem, že nejde jen o další tuctovou čárkou na soupisce djentového žánru.
Jejich aktuální album je spojením meshugáckých řezů, klidných brnkaček, ale i melodických vokálů a kytarových ploch, které v pozadí stříhá nepravidelný rytmostroj. Technicky bezchybné, barevné, stále nové a žijící. Co zaujme je místy nakřápnutá slapem hraná basa, jež je jedním z prvků, který dává „Gnosis“ punc osobitosti.
To, co výsledný dojem kazí, je sterilnost zvuku a emocí. Jakoby vám někdo podával lahodné sousto z nejlepších a nejkvalitnějších surovin v chirurgických rukavicích na vydesinfikovaném podnose. Z desky dýchá chlad, který je možné si oblíbit a obdivovat ho, ale není možné si ho zamilovat. Proč? „Gnosis“ postrádá srdce. Deska Londýňanů rozhodně není na první poslech přitažlivá a k jejím kvalitám se budete muset delší dobu propracovávat. Má v sobě něco z pověstné britské rezervovanosti. Z mého pohledu jí chybí něco, co bych nazval lidskou tváří, ale tu dát albu příbuzného žánru plného hutných polámaných rytmů umí asi jen Tosin Abasi.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!