OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ako to už občas chodí, prišiel čas inovovať. Aspoň pokiaľ ide o moje recenzie pre túto stránku. Keďže sem som nešiel s tým, že mi za písanie bude niekto platiť, vymyslel som si takú zásadu – píšem len čo chcem, a aj to iba v prípade, že to uznám hodné za 8 a viac bodov. Keďže sa ale občas vyskytne vec, ktorú sa mi napísať chce, hoci mi subjektívne bodovanie nevydá na to, aby som to tu dal, túto zásadu ruším. Zvyšok platí naďalej, takže napríklad nejaké „objednávky“ ani neskúšajte.
V Stredozemnom mori, už viac v Afrike ako v Európe, leží ostrovný štát Malta. Skupina jedného väčšieho, druhého menšieho a pár malých šutrov v mori sa vyznačuje bohatou históriou od neolitu cez antiku, bojovný stredovek a raný novovek (ktorý vyniesol okrem iného vznik rádu maltézskych rytierov) až dodnes. Súčasný člen únie je zaujímavý dvoma vecami – ide o krajinu katolíckejšiu než je Poľsko s Írskom dokopy, a napriek tomu má štát, kde žije menej ľudí ako v Bratislave, pomerne rozsiahlu a nie priam nábožnú metalovú scénu. A pokiaľ ide o death metal a zvlášť jeho brutálnu odnož, patrí (pozor, fór!) Malta kultúrne skôr do USA.
V tomto žánri pre Maltu zásadné a v rámci európskej i svetovej scény kvalitné kapely, ktoré to výraznejšie dotiahli mimo rodný ostrov sú dve, a obe sme už mali možnosť vidieť aj na Slovensku. ABYSMAL TORMENT pred pár rokmi v Prešove a BEHEADED pred mnohými rokmi v Ružomberku. Tí druhí mali vtedy na konte debut „Perpetual Mockery“ a Európu brázdili v spoločnosti VADER.
BEHEADED z mesta Fgura na juhu ostrova vznikli v roku 1991, ovplyvnení vtedajším dianím na svetovej deathmetalovej scéne. Debutový album vydali u španielskych X-Treme Records, ten ďalší a po ňom EP u dánskych Mighty Music a ich aktuálny materiál „Never To Dawn“ je druhým u kalifornských Unique Leader, ktorí patria medzi deathmetalové pevnosti už od roku 1997. Ako mnoho iných skupín sa ani BEHEADED nevyhli mnohým zmenám v obsadení, pokiaľ ide o gitaristov a vokalistov, napríklad súčasný spevák Frank Calleja, ktorý tu má premiéru, je piaty v poradí.
Nový album, ktorý je vonku od 6. novembra, obsahuje deväť skladieb na ploche necelej trištvrte hodiny, čo je v časoch, kedy mnoho BDM bánd vychrlí svoj arzenál za ani nie pol hodiny, skoro až nezvyk. Treba ale dodať, že prinajmenšom BEHEADED vzor 2012 nie sú nejakou totálnou ultra extrémnou mláťačkou, a ani na predošlých nahrávkach ňou neboli. So vznikom pred vyše 20 rokmi je celkom pochopiteľné, že ich inšpirujú hlavne klasické kapely žánru a výrazný dôraz kladú aj na istú dávku harmonickosti, melodiky a atmosféry. V jednotlivých skladbách používajú mnoho zmien temp, hoci vysoké rýchlosti prevládajú. Typické je pre nich technické hranie, často melodické sóla a veľa vyhrávok, čím môžu pripomínať Talianov HOUR OF PENANCE. V melodických, či atmosférickejších a zároveň veľmi agresívnych pasážach majú blízko snáď až k BEHEMOTH v ich deathmetalovej ére. A po vokálnej stránke a celkovou surovosťou a útočnosťou, ako aj divokým vyznením, sa v mysli vynorí prirovnanie k MALEVOLENT CREATION. Podobný, aj podobne frázujúci, skôr hlbší, ale revaný vokál, besné tempo, aj ten zvuk je v podobnom duchu. A ako kontrast k tomu pochmúrne, ťahavé party, kde si možno spomenúť napríklad aj na pár takýchto momentov od VADER (pre nich samých skôr netypických), na temné škandinávske spolky a možno aj na VITAL REMAINS.
Celkovo je aktuálny album BEHEADED vydarenou syntézou amerického a európskeho prístupu k nabrúsenému brutálnejšiemu death metalu. Ide o dielo skúsených a kvalitných hudobníkov, formálne bez chyby. „Never To Dawn“ sa mi páči a viem, že bude ma baviť aj opár rokov. Na koncertoch o tento materiál fakt strach nemám, pri počúvaní CD sa však predsa len dostaví pocit, že takýchto nadštandardne vydarených nahrávok je dostatok a že toto je u mňa v zásade deathmetalový „stredný prúd“. Ale kvalitný, to sa musí nechať.
Rozhodne nadpriemerný ostrý deathmetalový album. Má všetko čo treba, aj keď môže splynúť s viacerými podobne hrajúcimi skupinami.
7 / 10
David „Cejca“ Cachia
- basgitara
Chris Brincat
- bicie
Rogert Agius
- gitary
Omar Grech
- gitary
Frank Calleja
- vokály
1. Elapsed In The Vortex Of Extinction
2. Lament Of A Sordid God
3. Where Hours Etch Their Name
4. Perished Into Inexistence
5. Never To Dawn
6. Dead Silence
7. Towards An Abducted Sun
8. Descent Into Sanguinary Seas
9. The Ancient Acumen
Never To Dawn (2012)
Ominous Bloodline (2005)
Recounts Of Disembodiment (2002)
Resurgence Of Oblivion (MCD) (2000)
Perpetual Mockery (1996)
Souldead (demo) (1995)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Unique Leader Records
Stopáž: 43:36
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.