Stejně jako každý jiný trend, měl i skandinávský deathmetalový boom na úsvitu let devadesátých své vítěze a své poražené. Zatímco jména žánrových ikon jako GRAVE, UNLEASHED, ENTOMBED nebo DISMEMBER pevně zakořenila i v podvědomí těch, kdož při sousloví „death metal“ nejistě otevírají slovník cizích výrazů, na jméno EVOCATION si dnes vzpomene jen málokdo, včetně těch nejvíce oddaných pamětníků časů dávno již minulých.

Kvarteto z jihošvédského městečka Borås svoji šanci stát se nesmrtelným tenkrát nevyužilo, místo série kultovních záznamů přišla na svět jen skromná dvojice demonahrávek. Dny EVOCATION se naplnily příliš brzy, psal se podzim léta Páně 1993. Tím však náš příběh nekončí, ostatně, i sám Lars-Göran Petrov v rámci esenciální žánrové příručky „Left Hand Path“ (1990) velmi správně dí: „...but life goes on“.

A život opravdu pokračoval. O dvanáct let později se EVOCATION vrací zpět na scénu (ač na baskytaristu Christiana Saarinena v původní sestavě) a emisí „Tales From The Tomb“ (2007) si konečně plní svůj dávný sen o debutovém albu. Dnes už jsou Švédové na deathmetalovém kolbišti zcela zavedeným pojmem, vždyť letošní řadovka „Illusions Of Grandeur“ je již čtvrtou v pořadí.

Už na své úplně první nahrávce, demosnímku „The Ancient Gate“ (1992, natočeno v legendárním studiu Sunlight, samozřejmě pod dohledem Tomase Skogsberga), se EVOCATION neprofilují jako bůhvíjak obhroublá kapela, ba právě naopak, zcela jasně dávají všem na srozuměnou, že melodika nebude v jejich tvorbě hrát roli zrovna podřadnou. A pozdější regulérní řadové záznamy to jen potvrzují. Vedle naprosto jasného vlivu nedávno zesnulých učitelů DISMEMBER často odkazují směrem k AT THE GATES, CENTINEX nebo COERCION, ale nadto také citují recepty z hlav spolků mnohem přístupnějších.

Na jednom z předních míst uveďme tvorbu GOD DETHRONED, dále pak rané ARCH ENEMY (samozřejmě mám na mysli památnou dvojici „Black Earth“ a „Stigmata“, toho času ještě s Johanem Liivou u mikrofonu) a v neposlední řadě i AMON AMARTH. A právě o posledně jmenované kapele okolo tučného čitatele nordických mýtů a legend, Johanna Hegga, si budeme v souvislosti s „Illusions Of Grandeur“ ještě hodně vyprávět. Jedním dechem samozřejmě dodejme, že je to ke škodě věci.

První tři desky s visačkou EVOCATION se sice nedají charakterizovat jako kdovíjak originální, nicméně na stranu druhou je fér konstatovat, že i přes jasně čitelné inspirační zdroje nesklouzávají k bohapustému kopírování. Je třeba si znovu uvědomit, že kapela skutečně vznikla v roce 1991, tudíž jí jen těžko můžeme „vytýkat“ záležitosi jako je třeba typicky chrastivý zvuk, pro severský death metal úsvitu devadesátek atribut naprosto nepostradatelný. Ovšem čtvrtá deska oplývající pohádkovým coverem trochu připomínajícím klasiku „Testimony Of The Ancients“ od PESTILENCE je na tom k mému nemalému překvapení o dost hůře.

Trochu nechápu, proč se EVOCATION oprostili od vcelku fungujících old schoolových receptů a místo toho začali až příliš okatě citovat GOD DETHRONED (zejména období „The Toxic Touch“) a především pak AMON AMARTH (že by za to mohla loňská společná tour?). Jestliže předchozí alba disponovala odlesky svého času ještě velmi slušného „Once Sent From The Golden Hall“, tak „Illusions Of Grandeur“ si rovnou bere za vzor okoralé eurometalové zpěvníky typu „Versus The World“ nebo „With Oden On Our Side“.

Na desce nadto hostuje sám Johan Hegg, konkrétně pak v rámci skladby „Into Submission“, jež jen tam mimochodem tvorbu jeho domovské kapely velmi výrazně připomíná. Nutno podotknout, že v tracklistu „Illusions Of Grandeur“ není ani zdaleka jediná. Třeba hned následující položka „The Seven Faces Of God“ je AMON AMARTH worship až to hezké není. Kompoziční komplexnost nahradila jednoduchost a předvídatelnost, kytary zesládly a pozbyly svá někdejší ostří, kdysi reprezentativní vokál Thomase Josefssona se přiblížil konzumnímu standardu. Jako mávnutím kouzelného proutku přišli EVOCATION o svou tvář.

Co dodat závěrem? Snad jen, že nahrávku podobného charakteru bych čekal od mladé začínající kapely, nikoli od zkušených matadorů, kteří navíc stáli u samotného zrodu žánru, jehož trvalé hodnoty by měly být navěky zakořeněny v tom nejhlubším podpalubí jejich srdcí. Stále nemohu tak trochu vyjít z překvapení, že tahle unifikovaná a zcela bezkonfliktní melo-death/thrash metalová deska nese logo EVOCATION.