NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Domácí label Piper records pod svou hlavičkou vydal v minulém roce asfalt jedné z nejzajímavějších domácích kapel. Skrz naskrz nezařaditelní, hraví a osobití. Jako by ze sebe STOLEN BABIES sundali maškary a začali si opravdu hrát. Nikoliv vizážisticky a stylisticky nýbrž hudebně. Napadlo mě, že takové album by nahrála BJÖRK, kdyby rok v kuse poslouchala jen noise rock, punk a hardcore.
"osobitá, hravá, nezařaditelná a hlavně naprosto skvělá kapela ze Sokolova"
Expresivní vokální projev zpěvačky Markétky, která nazpívala i nedávno recenzovanou NIERIKU, se tu vznáší nad surrealisticky postaveným hudebním kabaretem, který zní, jako kdyby skupina zfetovaných jazzmenů založila noise rockovou kapelu. Pokud jsem použil slovo kabaret, nečekejte nějaké laciné varieté. Tohle není žádná vyumělkovaná přehnaná manýra. NEGERO jsou prožití do morku kosti a při jejich poslechu tuhne krev. Vyčnívající a neustále hopsající basa si spolu s bicí soupravou libuje v rytmických motácích a spolu s řádně úchylně znějícími klapkami jsou předními výrazovými prostředky instrumentální mašinerie. Na první poslech nezkousnutelné psychedelické aranže vám začínají dávat po čase smysl, i když vzbuzují nervozitu a roztěkanost. Tohle rozhodně není hudba na relaxaci. Sama si krade vaší pozornost, protože ji nelze neposlouchat, když poletuje kolem uší. Několikrát jsem si „Silence Is Worse Than War“ pustil při práci a do pěti minut jsem zjistil, že už nepracuji, protože jen a jen poslouchám. S NEGERO v uších se toho kolem vás děje tolik, že neposlouchat by byl po čertech neodpustitelný hřích.
8 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.