OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak by som mal ukázať prstom na jeden jediný album, ktorý pre mňa reprezentoval moderný hardcore v minulom roku, tak je to práve tretí štúdiový zárez na pažbe kalifornských sympaťákov THE GHOST INSIDE.
This is what I know about sacrifice:
Meet me at the crossroads. Let´s go.
Už v momente rezkého odpichu úvodnej skladby "This Is What I Know About Sacrifice" viete, že sa deje niečo výnimočné. THE GHOST INSIDE dokázali fanúšikov presvedčiť už svojimi prvými dvomi nahrávkami, ale toto je niečo viac, niečo unikátne.
Kým debut prinášal ťažkotonážny hardcore, ktorý drzo odsúval z ringu aj takých bitkárov ako BURY YOUR DEAD, SHAI HULUD alebo THROWDOWN, druhý album "Returners" sa niesol v znamení melodického, viac punkového zľahčovania dusnej boxerskej atmosféry.
Novinka ako keby v sebe miesila oba tieto príťažlivé elementy a pridávala navyše niečo, čo napríklad takí nedávno recenzovaní OBEY THE BRAVE nemajú – silné skladby.
No home, no bed.
Nowhere to hang my head.
Či už sú to takéto jednoduché, úderné slogany vyšperkované v dokonalých gangových hulákačkách, alebo nemenej silné melodické refrény odspievané viachlasnými čistými vokálmi (parádna singlovka "Engine 45"), THE GHOST INSIDE na svojom novom albume víťazia na celej čiare schopnosťou napísať chytľavé, naliehavé pesničky, ktoré lezú rovno pod kožu.
Ďalším nespochybniteľným faktorom vedúcim k výrazného úspechu je dokonalá produkcia, ktorou sa môže tento album pýšiť. Jeremy McKinnon, spevák kapely A DAY TO REMEMBER, je šikovný chlapík, ktorého meno by sme si mali zapamätať. Dokázal na jednej nahrávke v doslova luxusnej podobe vykúzliť všetko to, čím nám v súčasnosti robí radosť hardcorová muzika.
Vkusná miera všetkých beatdownov, brejkov, melodických pasáží, koketovania s elektronikou a najmä výborne zvládnutý moderný zvuk gitár – na albume "Get What You Give" jednoducho nenájdete chybu ani po formálnej stránke.
Dôležitou, pri hardcorových kapelách zvlášť, skutočnosťou sú nepopierateľné koncertné kvality, ktorými páni z THE GHOST INSIDE disponujú. Charizmatický Jonathan Vigil a partia okolo neho neberú ohľad na to, či sa momentálne nachádzajú v bratislavskom klube U Očka pred päťdesiatkou divákov, alebo rozpaľujú dobiela viedenský Gasometer pre dve tisícky fanúšikov austrálskych miláčikov PARKWAY DRIVE. Za každých okolností idú naplno, ich koncerty sú naozaj veľkým zážitkom.
Najneskôr do nového albumu od HATEBREED jednoznačná voľba pri hľadaní moderného hardcoru s kvalitným metalovým zvukom.
Now listen up, I´m here to set the story straight.
So meet me at the crossroads. Let´s go.
Najlepšie hácéčko roku 2012.
9 / 10
Jonathan Vigil
- spev
Aaron Brooks
- sólová gitara, sprievodné vokály
Jim Riley
- basgitara
Zack Johnson
- rytmická gitara
Andrew Tkaczyk
- bicie
1. This Is What I Know About Sacrifice
2. Outlive
3. Engine 45
4. Slipping Away
5. The Great Unknown
6. Dark Horse
7. White Light
8. Thirty Three
9. Face Value
10. Deceiver
11. Test The Limits
Vydáno: 2012
Vydavatel: Epitaph
Stopáž: 37:15
Produkce: Jeremy Mckinnon
Studio: The Wade Studios, Ocala, Florida
Moderní HC, který chytá prvky metalcoru a nekompromisně rve hutný kytary do posluchačů. Singl Engine 45 je pravděpodobně nejlepším a nejsilnějším momentem na celým albu, ale jinak si není v podstatě na co stěžovat. The Ghost Inside mají za sebou 3 alba, který se relativně podobají, takže na tom dalším by to chtělo mírnou změnu, aby to nebyl takovej stereotyp.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.