Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tento večer bude stát za to! Stačí pro to jedno slovo. CONVERGE. Kapela, která 20 let neochvějně vládne a i poslední album z letošního roku se tučným písmem zapisuje do zlatého fondu jejich diskografie. CONVERGE nepolevují. Mladou nadějí pak jsou TOUCHÉ AMORÉ - punkem říznutá hardcorová melodická hydra, která je pověstná nekompromisně sršící energií. Soupisku doplňuje post-metalový válec A STORM OF LIGHT a černokněžnický apokalyptický hardcore v podání akvizice ze Southern Lord, zvaná THE SECRET.
Ty bohužel nestíhám. Do klubu Futurum dorážím v sedm hodin a to už se na scéně připravuje Josh Graham. Holohlavý čahoun, který se vyvázal ze spolupráce s NEUROSIS budí na scéně dojem hraběte Orloka z filmu Nosferatu. Jakmile A STORM OF LIGHT spouští svůj set, zaplavují celý klub velmi hrubou masou zvuku. Kytary jsou syrové a chlupaté, skladby se nesnaží o typický postmetalový recept dynamického houpání.
Většinou se drtivě tlačí od začátku do konce skladeb. Grahamův vokál však vylovím až s ucpávkami v úších. Akustický tlak A STORM OF LIGHT drtí většinu lidí v klubu, ale tak to má v tomto případě být. Mám pocit, že tu do již neexistujících GOSPEL OF THE FUTURE narazili NEUROSIS. Je to hlasité, neurvalé, velmi hrubozrnné a základ je v esenci, která je typická pro stáj Neurot Records. Po půlhodině se kapela balí a zanechává své fanoušky stále nedokrmené.
Vedle chaotické „Axe To Fall“ zazněl hymnus „Empty On The Inside“ a zbývaly už jen poslední dvě skladby. Po nich několik minut vytleskávání a přídavky a úprkem pryč, někam do ticha zpracovat tento koncert. Brutal Assault byl zapomenut, tento set CONVERGE nastavil laťku, na kterou mnozí ani nedohlédnou. Pokud tento rok skončí svět, jsem rád, že jsem to měl možnost prožít!
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
