Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tento večer bude stát za to! Stačí pro to jedno slovo. CONVERGE. Kapela, která 20 let neochvějně vládne a i poslední album z letošního roku se tučným písmem zapisuje do zlatého fondu jejich diskografie. CONVERGE nepolevují. Mladou nadějí pak jsou TOUCHÉ AMORÉ - punkem říznutá hardcorová melodická hydra, která je pověstná nekompromisně sršící energií. Soupisku doplňuje post-metalový válec A STORM OF LIGHT a černokněžnický apokalyptický hardcore v podání akvizice ze Southern Lord, zvaná THE SECRET.
Ty bohužel nestíhám. Do klubu Futurum dorážím v sedm hodin a to už se na scéně připravuje Josh Graham. Holohlavý čahoun, který se vyvázal ze spolupráce s NEUROSIS budí na scéně dojem hraběte Orloka z filmu Nosferatu. Jakmile A STORM OF LIGHT spouští svůj set, zaplavují celý klub velmi hrubou masou zvuku. Kytary jsou syrové a chlupaté, skladby se nesnaží o typický postmetalový recept dynamického houpání.
Většinou se drtivě tlačí od začátku do konce skladeb. Grahamův vokál však vylovím až s ucpávkami v úších. Akustický tlak A STORM OF LIGHT drtí většinu lidí v klubu, ale tak to má v tomto případě být. Mám pocit, že tu do již neexistujících GOSPEL OF THE FUTURE narazili NEUROSIS. Je to hlasité, neurvalé, velmi hrubozrnné a základ je v esenci, která je typická pro stáj Neurot Records. Po půlhodině se kapela balí a zanechává své fanoušky stále nedokrmené.
Vedle chaotické „Axe To Fall“ zazněl hymnus „Empty On The Inside“ a zbývaly už jen poslední dvě skladby. Po nich několik minut vytleskávání a přídavky a úprkem pryč, někam do ticha zpracovat tento koncert. Brutal Assault byl zapomenut, tento set CONVERGE nastavil laťku, na kterou mnozí ani nedohlédnou. Pokud tento rok skončí svět, jsem rád, že jsem to měl možnost prožít!
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
