O tom, jaké to je, živit rodinu tím, že řídíte dodávku plnou brazilských kapel, o neobyčejných zážitcích z turné, o tom, kde v Evropě jsou nejvěrnější heavymetaloví fanoušci a samozřejmě o budoucnosti jeho domácích kapel INGROWING a LOCOMOTIVE jsem si povídal s Robertem Kubíkem z Antistar Production. V rozhovoru se tak dostaneme ke kapelám z Jižní Ameriky, které si na Starém kontinentu naplánovaly turné, aniž někdy viděly mapu Evropy, dozvíme se, jaká je kapela hollywoodského filmového skladatele Tita, zodpovíme otázku proč CEPHALIC CARNAGE dělají zkoušky v jižních Čechách a zdaleka nejen to...

Před nějakou dobu jsi pověsil na hřebík klasické zaměstnání a pustil ses do celkem nejistého podniku bookingové agentury a s tím spojenými službami pro kapely. Co tě k tomu vedlo?

Věnoval jsem se bookingu už před tím hlavně s myšlenkou pomoci kámošům „dobookovat“ jejich evropská tour, což je vždy problém udělat to tak, aby bylo co nejméně „days off“. Nějaké zkušenosti a kontakty byly a to především z předchozích evropských tour a koncertů INGROWING. Do toho jsem v té době koupil velkou 9-ti místnou dodávku pro své kapely a v tu chvíli se mi vnukla myšlenka, hele, což tu káru rozjezdit a vyrážet s těma kapelama na jejich tour. Protože každá kapela, co sem přiletí, potřebuje auto a ve většině případů i řidiče/tour managera a málokterá z těchto kapel si může dovolit pronájem vozu s řidičem od velkých firem. Nabídnul jsem zajímavou cenu, své dosavadní zkušenosti a šel do toho naplno. Nebyla to sranda opustit po sedmi letech jisté a dobré zaměstnání, ale i přes to jsem do tohoto nejistého podniku šel. Nemluvě o čerstvě uzavřené hypotéce přesně v té době, tedy v srpnu 2011 (smích). Bylo to bláznivé období. Koupě bytu, stěhování, hypotéka, opuštění zaměstnání a v září hnedle na bezmála dvouměsíční evropské tour s brazilskými TORTURE SQUAD.

A jde touto činností uživit sebe i rodinu? Jak to vlastně rodina bere, když jsi věčně mimo domov?

Světe div se, ale žijeme (smích). Navíc když jsem začínal, krátce na to přítelkyně vážně onemocněla a půl roku byla v pracovní neschopnosti, takže byla doma doslova za 0. I přes to jsme to zvládli. Sice moje plány na ukládání si peněz bokem na nové auto vzaly za své, ale zmáklo se to. Takže, ano jde touto činností uživit sebe i rodinu, je to vpodstatě práce jako každá jiná, jen tu nemáš žádné jistoty, což je asi u každého podnikání. Ono to není zas až tak, že bych byl věčně mimo domov. Mám ještě jednoho dobrýho parťáka, zkušenýho kamioňáka, a když je nejhůř, střídá mě hlavně při delších tours. Stalo se, že jsem byl i bezmála měsíc pryč, ale taky se stalo, že jsem byl dva měsíce doma. Jako každej job i tento má svá pro a proti.

Nejsem si jist, jestli tím zkušeným kamioňákem nemyslíš někoho z NAAB (Noise Assault Agency Budweiss), kteří jeden čas jezdili s tvou dodávkou. Jak vlastně vznikla spolupráce mezi dvěmi velmi rozdílnými promotéry, kteří v Budějovicích dělají koncerty? Měl jsem pocit, že jste se dlouhou dobu trochu přehlíželi...

Ty teď máš asi na mysli Wiťase z NAABu. Ten mi hodně pomohl na mém úplně prvním tour s Brazilci TORTURE SQUAD. Tohle tour trvalo bezmála dva měsíce a bez něj bych to těžko zmáknul. Ale on pak z nepochopitelných důvodů nastoupil do zaměstnání. A bylo po parťákovi, protože s normálním zaměstnáním se tohle moc dělat nedá. Takže se pak objevil jinej kámoš, kterej mi pomáhá do dneška, ale Wiťase mám v záloze pořád. O té spolupráci, ano věděli jsme o sobě, NAAB a ANTISTAR PRODUCTION, děláme i koncerty ve stejným klubu v ČB, ale každej úplně jiný. Nepřehlíželi jsme se, jen jsme si tak každej dělali svý. Ale poslední rok a půl se pravidelně potkáváme, pokecáme o plánovaných akcích a snažíme se v rámci možností nějak navzájem podporovat.

Těch kapel, se kterými jsi měl možnost jezdit, už je celá řádka. Sám vím, že pokud s někým trávíš téměř 24 hodin denně po době jednoho nebo více týdnů, máš příležitost ho celkem dobře poznat. Kdo ti nejvíce přirostl k srdci a které kapely ti naopak byly vzdálenější a z jakých důvodů?

No jasan, po celou část toho tour jsi prostě členem rodiny té které kapely. Někdy to trvá déle, někdy člověk zapadne hned. Skvělý to určitě bylo s Brazilci TORTURE SQUAD, které jsem už znal z předchozích let, a kde jsme si opravdu vzájemně padli do noty. Někdy je to tak, že tour odjedeš a byla to prostě práce, která skončila, ale většinou jsem pak s těma lidma ve styku skrze Facebook a řešíme třeba nějaký věci do budoucna anebo si jen tak prostě sem tam napíšeme.

Skvělou zkušenost mám z právě teď skončeného tour TITO & TARANTULA, se kterými jsem jel na závěr jejich tour šest akcí v Itálii. To byla pro mě totální změna, nemetalová kapela, velký kluby, hojně navštěvované koncerty (průměr cca 400/500 lidí na každým koncertě), **** hotely, večeře o třech chodech atd. Dobrá změna a zkušenost být na tour s větší celosvětově uznávanou kapelou a velkou osobností, jakou zajisté Tito Larriva je. Můžu jen říct, že většího pohodáře jsem snad ještě nepotkal. Mnoho času jsme spolu protlachali o muzice, nástrojích, aparátech, filmech, kde skládal hudbu, nebo přímo i hrál (Od soumraku do úsvitu, Desperado, Machete, Tenkrát v Mexiku atd.).

Že bych si s někým nesedl, to se mi nestalo, ale stalo se mi už dvakrát, že kapela dorazila poprvé do Evropy na tour a neměla připraveno vůbec nic než pár mizernejch koncertů s velkýma přejezdama. Naprosto nepořešený základní věci jako ubytování, jídlo atd. A pak jsem to musel za chodu celý zachraňovat, obvolávat známý, shánět rychloakce, řešit kde se nejlevněji vyspat, najíst atd. Člověk rád pomůže, ale takhle to dělat nejde a potřetí to tímto stylem už absolvovat nehodlám. Je to vyčerpávající, když u toho člověk ještě musí řídit denně stovky kilometrů.

Práskneš nám, které to byly kapely? Jaké jsou vlastně u těchto Evropou netknutých kapel prvotní reakce na náš kontinent, koncerty, publikum, způsoby... ?

Jak jsi o tom mluvil, tak jsem si vybavil historku Dejvyho Krédla, který jel na letiště pro jednu nejmenovanou deathmetalovou kapelu z USA. Ti přiletěli v únoru v bermudách, žabkách a hrozně moc se divili, že tu máme zimu (smích).

Jasný, že prásknu, to není nic tajnýho. První byli heavymetaloví TERRA PRIMA a druzí thrashdeathoví ALKYMENIA, obě mladý bandy z Brazílie. Ony ty brazilský kapely strašně chcou do Evropy za každou cenu a myslí si, že to tu dobyjou nebo já nevímco. Asi jejich kredit doma po takovémto tour vzroste, ale za jakou cenu? V obou případech si kapely platily vše úplně samy, z koncertů neměly takřka nic - v mnoha případech ani jídlo a ubytování. Ale kluci to věděli dopředu a i přes to jeli.

ALKYMENIA jsem to dokonce ještě týden před tour rozmouval, ať stornujou letenky a jsou doma, že vůbec neví, do čeho jdou. Když jsem viděl ten šílenej tour plan, bylo mi jasný, že ani neviděli mapu Evropy a na vlastní pěst prostě domlouvali akce. Stalo se přesně to, co jsem čekal. V půlce tour jim došly peníze, rodina jim posílala přes Western Union další a další, rušily se koncerty a sháněly se jiný last minute akce v ČR atd., naprostý šílenství! Jinak ty kapely, co tu jsou poprvé, si to užívají, jsou rádi, že tu můžou být, že je tu fans berou a tak. Jo, mimochodem, basák z TERRA PRIMA vystoupil v únoru na letišti v Římě taky v šortkách (smích).

To mě zajímá. Člověk na turné zažije spoustu věcí, na které do smrti nezapomene. Jaké zážitky s jakou kapelou pro tebe zatím byly nejsilnější?

Jednoznačně celé asijské tour s INGROWING v roce 2005. Vše bylo úplně jiný, jako bysme přistáli na jiný planetě. Celý to bylo ohromný prostě, Thajsko, Malajsie, Singapore a Indonesie. Je to skvělej pocit, letět na jinej kontinent, vylezeš z letiště a jen zíráš na ty rozdíly. Při první návštěvě USA to bylo taky super, ale ta Asie byla mnohem silnější, nemluvě o mezipřistání v Kuvajtu, kde jsme strávili tři hodiny a taky nestačili zírat.

Všimnul jsem si, že na letošní Obscene Extreme jsi jel s CEPHALIC CARNAGE. Ti dokonce přijeli v trochu netradičním složení a dokonce prý zkoušeli u Vás v Budějovicích. Pověz nám něco k tomu.

Jojo, volal mi Čurby, že CEPHALIC shánějí auto a řidiče na deset dní. Sehnal jsem auto a jelo se na Extreme Fest Rakousko, Německo, Švýcarsko, pak na dvě sólo akce do Itálie, Maďarska a pak na zmiňovaný Obscene Extreme. Přítelkyně původního basáka měla před odletem autonehodu, nemohl tedy odletět. Na rychlo vytáhli kámoše jménem Marc Grabowski, měl na to asi čtyři dny a kdo zná šílený, technicky náročný pecky CEPHALIC si dovede představit, co tu muselo bejt za sakra dobrýho basáka. Nikdy před tím s nima nehrál! Před jedním koncertem potřebovali nutně dát zkoušku, tak jsme zajeli do Větřní do zkušebny LOCOMOTIVE, a tam vpodstatě hráli společně úplně poprvé. Nemluvě o tom, že s nima nebyl ani jejich originální bubeník, ale session drummer Patrice Hamelin z GORGUTS. Takže rychlá provizorní zkouška a večer už se hrálo naostro na velkém podiu v rámci Extreme Festu. Zmákli to a klobouk dolů před Marcem.

Zvládnul to na jedničku, jako kdyby s nimi hrál odjakživa a ještě byl téměř nejživějším členem kapely. Za tu dobu, co jezdíš s kapelami, jsi navštívil spoustu míst, kde se hraje. Která místa byla ta nejzajímavější a proč?

Na tohle je strašně těžký odpovědět, protože každý stát má svoje specifikum. Doposud jsem měl tu možnost navšívit tři kontinenty, jihovýchodní Asii, Severní Ameriku dvakrát, západní Evropu celou a vidět nespočet klubů, většinou úplně skvělých. Jak už jsem výše psal, nejvíce na mě zapůsobila jednoznačne Asie, kde jsme měli tu možnost v roce 2005 hrát s INGROWING. Vše úplně jinak, kultura, lidi, architektura, jídlo, zvyky... a jednoznačně nejšílenější fans. Na koncerty jich chodily stovky, v indonézské Surabaye dokonce 1.200, strašně moshovali, furt na pódiu s náma, skoky hlava nehlava dolů, neustálé focení, podepisování atd.

Co se Evropy týče, nejsou v klubech a v těch fans zas až takový markantní rozdíly, stačí si vyrazit na Obscene Extreme a máš tam celou nejenom Evropu jak na dlani. Vyzdvihnul bych také třeba Maryland Death Fest v Baltimore, který se celý odehrává uprostřed města. Uzavřená ulice a tam tisíce metal fans, nad tebou dálnice v plným provozu, opravdu netradiční festivalová atmosféra, skvělý. Na příští rok mám v plánu Jihoafrickou republiku coby turista. Už se moc těším, až tam budu bádat po nějaký metalový scéně, a rozhodně tam chci navštívit nějaký metalový koncert. Jestli se mi to zadaří, budu o všem informovat. Mimochodem, nemáte někdo kontakt na bývalé GROINCHURN?

Poslední velké turné jsi jel s hollywoodskou legendou, Titem a Tarantulou. Jací to jsou lidé a jak brali tebe jako člověka z extrémní metalové scény? Znali nějaké metalové kapely? Co jste si pouštěli v autě?

Jel jsem s nimi italskou část tour, která trvala deset dní a musím říct, že to bylo nezapomenutelný! Tak skvělýho člověka, jako je Tito Larriva jsem dlouho nepotkal, maximálně vztřícný, ochotný a kamarádský týpek. Kapela byla namixovaná mladými dvacetiletými a skoro šedesátiletými členy a do jednoho to byli strašně skvělý lidi. Ano, bavili jsme se s Titem hodně o muzice, zajímal se o to, v jakých kapelách a co hraju, spoustu času jsme strávili bavením se o nástrojích a aparátech. V autě jsem si pouštěl spíše pohodovky, abych je zbytečně netrápil (smích).

Titovi jsem dal CD INGROWING, které si ihned zodpovědně dal opatrně do kufru a říkal, že se to třeba bude hodit k nějakýmu hororu (smích). V autě jsme si notovali hlavně u CD Steve Ray Vaughana anebo jsem si nechal poušteť jejich MP3 - tak jsem si rozšíril obzory o pár klasických mexických vypalovaček. Na závěr dobrá příhoda. Při šíleném přejezdu z italského Rimini do Amsterdamu, asi 1400 km, jsem šel na rychlovku na hajzlík, a když jsem se vrátil, Tito seděl za volantem, že bude řídit, ať si jdu odpočinout dozadu (smích).

Zmínil jsi tu INGROWING, se kterými jste úspěšně mnohokrát podnikli výlet za hranice. Se svojí druhou kapelou LOCOMOTIVE tak často zahraničí nebrázdíte, zcela jistě nebude zakopán pes v nedostatku kontaktů nebo zkušeností. Proč je tomu tak?

LOCOMOTIVE jsou prostě česká kapela. Dříve jsem s tím dost bojoval a měl snahu LOCOTKY vyvážet ven, ale ze strany kluků tam žádná velká podpora nebyla a tak nějak to zahraničí úplně neřešili. Podniklo se pár menších tour do Holandska a i několik akcí po Evropě, ale to je asi tak všechno. To je první důvod, druhý pak je ten, že grindcoreová scéna funguje v tomto směru daleko lépe než hardcore či metalcore scéna, alespoň z mé zkušenosti.

Není tu taková podpora ostatních kapel, bookerů, klubů atd. Jednoho krásnýho dne mi to prostě došlo a přestal jsem to řešit. Ono to zní krásně, „Evropské tour“, ale realita bývá pro neznámé kapely těžší a těžší, a jelikož čím dál tím více kapel jezdí tour, je dnes mnohem těžší bookovat koncerty venku za rozumných podmínek. A obrážet tři týdny Evropu za „doordealy“ a hrát pro dvacet lidí, to opravdu nemá smysl a nám to v tomto směru došlo už dříve, proto se s LOCOMOTIVE ven nehrnem.

To je zajímavé téma. Vzhledem k tomu, že s tím máš spoustu zkušeností, co bys poradil mladé a ne příliš známé kapele, která by ráda vyrazila na turné za hranice? Jakým způsobem by si měla počínat a na co by se měla připravit?

Mladé kapele? Najít si dobrou brigádu a na to tour si vydělat peníze, než vůbec vyrazí. Ne, teď vážně, pro mladou, v zahraničí neznámou kapelu je to fakt těžký a dopadne to tak, jak jsem už říkal, že to bude ta kapelka obrážet za mizernejch podmínek, hrát pro pár místních v poloprázdnejch klubech a na celý to tour doplácet poměrně dost peněz, viděl jsem to už mockrát. Je dobrý to částečně brát jako výlet a dobrodružství, což každé tour opravdu je. Např. přiletí kapela z Brazílie, natěšená jak dobyje Evropu, ale realita je najednou úplně jiná a v půlce tour se ruší akce, protože nejsou peníze.

Ideální stav v tomto směru je najít si v nějaké zemi spřízněnou kapelu a na otočku si za stejných podmínek prostě pomoci nebo zkusit oslovit nějaké agentury, které s tím mají zkušenosti, ale to zas něco stojí a navíc pro takovou agenturu bookovat neznámou kapelu je těžký. Byl jsem i svědkem toho, jak si jedna brazilská agentura nechala zaplatit nemalé peníze za zprostředkování evropského turné a dva týdny před odletem té kapely (MORDETH) nebyla domluvená ani jedna akce a já jim tu pak sháněl za „doordealy“ akce na poslední chvíli a více než týden ta kapela bydlela u mě doma, prostě šílený! Normálně je ojebali o prachy a nejenom je. Ta agentura dnes již neexistuje, naštěstí. Jednalo se o agenturu Insano Booking, to nemusím tajit.

Ono takový tour je opravdu nákladný, vezmeš-li v potaz náklady na pronájem dodávky, případně i řidiče, naftu, mýta, jídlo, ubytování, když zrovna koncíky nejsou. A takováhle kapelka v lepším případě dostane 100 Euro za akci. Ale je třeba si to objet, nasbírat zkušenosti a cenné kontakty a podruhý už to bude prostě lepší.

Dokázal bys nějak shrnout to, jaké jsou přesně rozdíly v jednotlivých zemích, popřípadě i hudebních žánrech?

Budu-li se držet jen evropských zemí, které jsem měl možnost procestovat v rámci Antistar Production, tak např. s heavymetalovými kanaďany CAULDRON a STRIKER jednoznačně vedlo Španělsko, kde má heavy metal opravdu skvělou základnu. Lidi na koncertech oblečený jak kdyby ses vrátil strojem času o 25 zpět, skvělé návštěvnosti a párty do rána. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou, každá země má svojí mentalitu, historii, lidi jsou jinak vychovávaný atd., a to je jedna z věcí, která mě na této práci baví, poznávat právě ty rozdíly. Člověk tím získá i jakýsi nadhled v mnoha věcech. Na koncertech je to fuk, tam jdou všichni za hudbou, jdou se bavit a jestli zrovna seš v Itálii, Francii nebo Portugalsku je, myslím, jedno.

S jakými pohnutkami a s jakou motivací jsi Antistar Production zakládal a jaké plány a motivaci máš dnes?

Původní myšlenka byla dělat lokální koncerty, pomoci kapelám na jejich evropských tour, především kámošům. Pak začalo chodit více a více nabídek na uspořádání koncertů a už se muselo selektovat, co udělat a co ne. Hlavně jsem chtěl „dotáhnout“ velké kapely do jiných míst, než jen do Prahy, aby i lidi tady na jihu Čech mohli v klidu na velké kapely a nemuseli mnohdy složitě a zdlouhavě za svými oblíbenci cestovat. Za ty roky se Antistar Production podařilo na jihu udělat koncerty kapelám jako např. AGNOSTIC FRONT, STUCK MOJO, PRO-PAIN, MNEMIC, CATARACT, MALEVOLENT CREATION, GENERAL SURGERY, HATESPHERE atd., takže kus práce za mnou tady je.

Od roku 2011 jsem se začal navíc věnovat tour managementu, tudíž cestování po Evropě s kapelama, pomáhám jim na jejich cestách. Na rok 2013 mám plány další, pomalu se už začínají realizovat a myslím, že tím sebe posunu zas o kus dál v tom, co dělám. Bude mě to stát dost práce a úsilí, ale když vše půjde, jak má, tak se zase dostanu k jiným lidem, kontaktům a bude možnost nahlédnout pod pokličku mnohem větším tour a kapelám, potažmo jejich managementu, a tím se zas spousty věcí přiučit a posunout se dál...

Určitě se věci posouvají v tvých domácích kapelách. Jak s LOCOMOTIVE tak s INGROWING chystáte novinky. Můžeš nám přiblížit, jak daleko jste na cestě k novým deskám?

V obou případech jsme ve fázi příprav a skládání. S LOCOMOTIVE zrovna v tuto dobu (leden 2013) točíme 2 zbrusu nové songy, oba se pak dají volně ke stažení a k jednomu z nich chystáme i videoklip. Vážně s LOCOMOTIVE řešíme, jestli vůbec nějaké další album vydávat či prostě jen materiál nechat volně ke stažení. Je to tragédie s prodejem CD všeobecně a dost mě to mrzí coby sběratele originálních alb, mladý lidi vůbec neví, co je to koupit si desku, v drtivé většině nakupují starší chlapíci, „old schoolisti“.

S INGROWING jsme ve fázi rozesílání promo CD na labely a budeme doufat, že se nám podaří pro naše páté full CD, na kterém zrovna pracujeme, najít pro nás venku vhodný label a posunout se zas o pomyslný level výš. S tím souvisí i to, že budeme chtít v letošním roce odehrát maximum koncertů v zahraničí a být vidět i na co nejvíce festivalech jak po Čechách, tak po Evropě. Maká se na tom a budeme doufat, že většina našich plánů nám vyjde.

Pokud cítíš, že CD zas tolik netáhnou, nepřemýšleli jste třeba nad vinylovou edicí nového materiálu?

S INGROWING nám už pár věcí na vinylech vyšlo, naposledy před pár měsíci v reedici picture 7” split s kultovními IMPETIGO pod Bizzare Leprous Production. Nedáme na tento formát dopustit, je prostě top! Rovněž album „Sunrape“ vyšlo na vinylu. V současné době řešíme vydání našich dvou předchozích MCD „Aetherpartus“ a „Heads Or Tails“ na jednom vinylu a i nové album INGROWING na vinylu určitě vyjde, doufáme. V grindové scéně jsou vinyly oblíbené a sběratelů je stále dost. A jsme zase u těch rozdílů těchto dvou scén. V případě LOCOMOTIVE bysme nejspíš neměli vinyl komu prodávat, až na pár jedinců.

Blížíme se do finále, zkus nám na závěr doporučit nějaké své oblíbené kapely, o kterých se dle tvého názoru moc neví.

Jasan, přeskočím tedy všechny námi oblíbené kapely, které známe všichni. Pokusím se to skutečně ořezat a držet se těch, se kterými jsem strávil čas na jejich tour anebo kapely, které jsem měl možnost vidět po evropských klubech. Z heavy metalu určitě kanadské CAULDRON či STRIKER, kapely, ke kterým bych se asi nikdy nedostal, přitom to dělají fakt dobře a užíval jsem si je večer co večer. Hubu dokořán jsem měl, když jsem viděl instrumentální a skladatelské výkony brazilských mladíků TERRA PRIMA, tahle kapela měla jezdit s DREAM THEATER či GAMMA RAY, ale ne hrát pro dvacet lidí po Evropě.

Kus práce za sebou mají také další mí oblíbenci z Brazílie, a sice thrasheři TORTURE SQUAD. Ve Francii jsem zase potkal portugalskou kapelu jménem WE ARE THE DAMNED, hráli death´n´roll jak prase! A že němčina nejde do death metalu? No, to si pak poslechněte si poslední nahrávku GODHATECODE, ta mě úplně uzemnila. A tak bych mohl pokračovat. Bohužel, člověk se musí prokousat tunou fakt špatných kapel, ale o to víc pak potěší takovýhle bomby!