NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Studentské město Göteborg není zdaleka jen kolébkou kovových žánrů. Stejně hrdě tu zástavy drží i hardcorový svět. Jeho jemným a zároveň výrazným představitelem jsou melancholičtí screamaři SUIS LA LUNE. A proč měsíčňané mají francouzský název a švédské pasy? Jednoduše kvůli tomu co hrají. Francouzská rozervanost tamější punk/hardcorové scenerie je z toho cítit na hony daleko a pokud tento opojný tradiční odér spojíte s typickým švédským přístupem k tvrdší kytarové hudbě, musí vám logicky vzniknout unikát, který stojí za povšimnutí. Švédi totiž umí a nikoliv jenom ten metal a nábytek.
"pokud hledáte nenásilné smutné písničky, které se neoposlouchají"
„Riala“ je živoucím důkazem, že se i emotivní brnkačky a ubrečený vokál dokáží uchopit tak, že v uších nemáte nános zbytečného mazlavého patosu a navíc vás mrazí v zádech. Střední nenásilná tempa kolébají skladby v příjemně melancholických vlnách emocí a vy si na nich připadáte jako námořník stýskající si po své lásce uprostřed oceánu. Je v tom vášeň, smutek i touha a právě tím mě tento materiál dokázal rozemlít na loňském Fluff festu, kde patřili jednoznačně k nejlepším. Čistě převedené emoce a soundtrack k zatažené obloze na jedné asfaltové fošně, kterou kapela vyvedla hned v několika krásných barevných verzích. Krása.
8,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.