Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O Vánočních svátcích je vždy klid a já se mohu vracet k oblíbeným deskám. Když jsem si při takovém nostalgickém rozjímání po mnoha měsících pustil opět LIGHT BEARER, nešlo nenapsat několik řádek. Oslavných řádek. Tento materiál je unikátní epickou kolekcí temnoty, nalitou do šablon sludgeových experimentů, post-rocku i doom metalu. Široké, hutné kytary, občasné trýznivé smyčce i nervózní klaviatura jsou tu zabaleny do neocrustové hnilobné špíny, která nenasytně polyká vše, co se jí dostane do cesty.
Je to valivá láva ze samotného pekla
Koncept, rozdělený do čtyř albových kapitol a inspirovaný texty Johna Miltona, Philipa Pullmana a knihou Genesis, vypráví mýtický příběh Luciferův, počínající vzpourou na nebesích. „Lapsus“ je však jen začátek. Nutno podotknout, že příběh nevypráví jen tak někdo, ale kazatel s rašplí místo jazyka, Alex z FALL OF EFRAFA. Nedá se přeslechnout, že LIGHT BEARER jsou jejich blízkými příbuznými. Valivá, pomalá hudba v jejich podání je ale mnohem výpravnější a dějovější.
Londýnská bestie se pohnula… a jde správným směrem.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.