Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O Vánočních svátcích je vždy klid a já se mohu vracet k oblíbeným deskám. Když jsem si při takovém nostalgickém rozjímání po mnoha měsících pustil opět LIGHT BEARER, nešlo nenapsat několik řádek. Oslavných řádek. Tento materiál je unikátní epickou kolekcí temnoty, nalitou do šablon sludgeových experimentů, post-rocku i doom metalu. Široké, hutné kytary, občasné trýznivé smyčce i nervózní klaviatura jsou tu zabaleny do neocrustové hnilobné špíny, která nenasytně polyká vše, co se jí dostane do cesty.
Je to valivá láva ze samotného pekla
Koncept, rozdělený do čtyř albových kapitol a inspirovaný texty Johna Miltona, Philipa Pullmana a knihou Genesis, vypráví mýtický příběh Luciferův, počínající vzpourou na nebesích. „Lapsus“ je však jen začátek. Nutno podotknout, že příběh nevypráví jen tak někdo, ale kazatel s rašplí místo jazyka, Alex z FALL OF EFRAFA. Nedá se přeslechnout, že LIGHT BEARER jsou jejich blízkými příbuznými. Valivá, pomalá hudba v jejich podání je ale mnohem výpravnější a dějovější.
Londýnská bestie se pohnula… a jde správným směrem.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.