Když předloni končila šestá řada seriálu Dexter osudovým odhalením velkého tajemství hlavního hrdiny jeho sestrou, bylo víceméně jasné, že v řadě sedmé se musí stát něco, co tohle thrillerové vyprávění o masovém vrahovi, schovaném v zaměstnání na policejním oddělení, zachrání, a možná dokonce na poslední možnou chvíli před definitivním exitusem. Zpočátku velmi vzrušující scénář podle knihy „Darkly Dreaming Dexter“ Jeffa Lindsaye, v němž miamské oddělení vražd intenzivně pátrá po masových vrazích, zatímco jeho forenzní technik si standardně rozšiřuje počet krevních trofejí na laboratorních sklíčcích, už totiž tou dobou značně zešedivěl. Poprvé to v něm zavrzalo ve třetí sezóně s celkem neškodnou zápletkou kolem prokurátora Prady, podruhé v sezóně páté (byť postava pomstychtivé oběti Lumen byla rozhodně proti) a potřetí a zcela nejhlasitěji právě ve zmiňovaném šestém dvanáctidílném pokračování, v němž už vlastně nebyla přidaná hodnota téměř žádná.

Onen okamžik, kdy Debra přistihne svého bratra s nožem v ruce nad čerstvě zavražděnou mrtvolou, se proto ukázal být hotovým životabudičem. Rázem totiž měli autoři scénáře série sedmé k dispozici téma, s nímž bylo dosud absolutně vyloučeno pracovat, a sice sdílení celé pravdy o Dexterově životě jinou (žijící) osobou, které se navíc podařilo vyšperkovat tím, že ona osoba je ke všemu jeho sestrou a nadřízenou na oddělení vražd v jedné osobě. Lépe si to snad režisér, který chce působit rozborem psychiky svých hlavních postav, snad ani narýsovat nemohl.

V důsledku toho byla Debra (ve skvělém podání Jennifer Carpenterové) vržena mezi dvě mlýnská kola, z nichž ani pod jedno se jí pochopitelně nechtělo. Ve spojení s věčně lákavou myšlenkou na definitivní výkon spravedlnosti tam, kde na ni světská justice nestačí, to byla skutečně úrodná filmařská půda. Přelétavé změny na žebříčku sociálních hodnot, otázka hodnoty lidského života viděná očima také někoho jiného, než jen ve své podstatě psychopata, a k tomu tradičně chmurné myšlenkové pochody hlavního hrdiny (ztvárněného obvykle neprůhledným Michaelem C. Hallem), věru, přímo pastva pro mozkové závity.

Důležitou dramatickou roli znovu sehrály i další dějové linie, jako například ta s otravným stážistou Greenem (Josh Cooke) či s ukrajinskou mafií, reprezentovanou Isaakem Sirkem (Ray Stevenson, známý rovněž jako představitel Tita Pulla ze série Řím). Mezi nimi se však nejvýše vypíná Dexterovo první opravdové zamilování se. Sice do masové vražedkyně (jak jinak také), ovšem s dalším výrazným vyústěním, stavícím celou sérii ještě dále do poněkud jiného světla. Vždyť jestli Dexterův „temný pasažér“ nakonec není tím, za co jej naše roztomilá oběť své úchylky celou dobu pokládá, kým je pak ve skutečnosti Dexter sám, třebaže vždy zaštítěný svým „kodexem“? Možná nakonec jen obyčejným vrahem (koneckonců „kodex“ už v minulosti porušil) a možná si to nakonec ani scénáristé ve vší té změti jeho úvah, myšlenek a rozhodnutí ani neuvědomili.

Fatálním se pak ukáže být pátrání kapitánky Laguertové navazující na události z druhé řady o „Řezníkovi ze zálivu“ a směřující neomylně znovu k Dexterovi. Z něj vyplývající šokující závěr série tak slibuje finále jako hrom (letošní osmá řada má být již skutečně poslední), v němž by si tahle dohromady nadprůměrná televizní zábava zasloužila dostat důstojný rámec, nepřešlapující především na zmíněném poli etickém, neboť vražda je přece jenom vražda. Ale jak říkám, karty jsou rozdány velezajímavě, pročež věřme profesionálům, že poosmé to bude stejně dobré, jako posedmé.

Jak hodnotím dosavadní série:

I. - 9/10
II. - 9/10
III. - 6/10
IV. - 8/10
V. - 7/10
VI. - 6/10