Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která rychle v roce 2012 vyrostla na bedrech Alexe Eriana, jenž byl zásadní tváří deathcorových nestorů DESPISED ICON, a Miguela Lepage z death/crabcorové zábavovky BLIND WITNESS, vydala po velmi krátké době plnohodnotné album a pustila se čile do koncertní činnosti. Miguel si polepšil a Alex šel s touto skvadrou jednoznačně o několik úrovní dolů. Proč? Na OBEY THE BRAVE je tak trochu znát, že jsou zatím šiti horkou jehlou. Nic složitého, stylizovaná image drsných kluků, několik melodických linek, které fungují na první signální, a refrény ve stylu NYHC.
"slušně zvládnutý okovaný hardcore na moshování"
Mezi těžkotonážními nesložitými riffy má Alex více prostoru, než kdykoliv dříve v DESPISED ICON a v tomto prostoru uznávám, že svoji práci zvládá na jedničku. Dokáže postavit siláckou a dobře znějící pěveckou linku. Instrumentální mašinerie za ním je podřízena živé funkčnosti a jednoduchosti. Debut „Young Blood“ tak není ničím více než okovaným hardcorem pro moshování na půlhodinové ploše. Nehledejte v tom zatím nic hlubšího než dobře udělané a ve svém duchu písničkové hutné hoblovačky a silácký hardcorový projev od lidí, kteří se snaží vypadat tvrději, než ve skutečnosti jsou.
´
6 / 10
Vydáno: 2012
Vydavatel: Epitaph Records, Distort Entertainment
Stopáž: 32:19
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
