NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V Praze byli živě výteční. Možná proto mi to nedá a několika řádky se musím podělit o dojmy z nové desky této bandy, která nepřestává chrlit angažované písničky. Ano, písničky. Akordový melodický hardcore se u STICK TO YOUR GUNS silně míchá s punk-rockem (a nebojím se říci i s neo-punkem) s důrazem na refrény, které jsou v rámci žánru možná až moc chytlavé. Krom řvaných vokálů se hojně využívá klišovitých punkem nacucaných „óóóó óó“ nebo „ááá áá“ sborů v pozadí, melodických linek, jež se houpají na pár tónech, nebo hesel, co si s kapelou může spolehlivě zařvat celý sál. Tlačí se na písničkovost i na to, aby skladby dobře fungovaly živě. Kytaristé mají čich na to najít silné nápady, které se o vaše ucho neušoupají při prvních deseti karambolech.
„Na rozdíl od ostatních jim věřím to, co dělají.“
Je zástup kapel, který hraje něco podobného. STICK TO YOUR GUNS si mě získali hlavně tím, že jim věřím to, co dělají. Je na nich vidět, že oni tomu věří také.
Nejměkčí, a jak jsem se na koncertě přesvědčil, živě také nefunkčnější, je z celé nahrávky „Diamond“ jednoduchá vyřvávačka „We Still Believe“ (na albu je i v akustické verzi), ale rozhodně se nejedná o skladbu typickou pro tuhle kapelu. Mnohem typičtější je druhá klipovka „Against Them All“, která má jedinou velkou vadu, a sice dorovnání melodického zpěvu přes „autotune“ efekt. Podobných nedostatků na kráse je však málo. STICK TO YOUR GUNS pro mě stále představují autentickou hardcoreovou sebranku, která ve své práci dává přednost líbivější melodice. Z dané kategorie kapel jednoznačně jedna z nejlepších.
7 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.