OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výborná japonská popová speváčka a herečka, známa napríklad zo spolupráce s jazzovou hudobníčkou a skladateľkou filmovej anime hudby Yoko Kanno, vydala minulý rok kompiláciu svojich skladieb vyprodukovaných v rokoch 2005-2012, ku ktorým pripojila pripojila jeden remix a dve nové piesne. (Pozrite si ukážku v dvoch verziách „Nekoze“ a „Nekoze live“.)
A hoci istý odklon od spolupráce s Yoko Kanno bolo možné odsledovať už na predchádzajúcich dvoch radových albumoch Sakamoto Maaya, kde Yoko Kanno participovala len na dvoch, respektíve jednej skladbe, táto kompilácia vzdáva hold ich spoločnej minulosti a paradoxne zároveň ukazuje aj samostatnejšiu a nezávislejšiu prítomnosť i budúcnosť samotnej Sakamoto Maaya.
Aj napriek oveľa väčšej popovosti súčasnej tvorby speváčkinej kapely sa netreba obávať, že sa na vás vyvalí nasladlý a prázdny pop známy z televízií či komerčných rádií. „Single Collection + Mitsubachi“ patrí k tomu lepšiemu, čo je možné uloviť vo vodách japonského popu či popu celkovo...
V prípade, že si tento album zoženiete a bude sa vám páčiť, odporúčam tiež jazzový album YOKO KANNO - „23-Ji no Ongaku“ z roku 2002, na ktorom Sakamoto Maaya hosťovala. A už čoskoro by nás obe hudobníčky mali poctiť svojimi novými albumami.
Vydáno: 2012
Vydavatel: Victor Entertainment/JVC
Stopáž: 77:46
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.