OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V súťaži „Rozkóduj toto logo“ by kalifornskí CYANIC patrili k prinajmenšom strednému levelu náročnosti, pred vetvičkovo-prasklinovým black metalom z detskej izby a bublinovým vygrcaným aspoň trojslovným gore-slammingom, ktovie či nie tiež z nejakej takej izby. Ale tak lepšie než nejaký death-pop-core nápis, ktorý ako keby dizajnoval Alan Lesyk (© ozzy), všakže.
Kalifornia, zvlášť tá južná, je roky domovom svetovo uznávanej BDM scény, ktorá dodala viacero historicky dôležitých pojmov. Tie nebudem pripomínať, máte ich ovládať. Z tých, ktoré sa tu orientujú vyslovene na veľmi technické podanie extrémneho kovu smrti, ale spomeniem BRAIN DRILL, tí s kapelou, o ktorej je reč, súvisia, hoci mimoriadne okrajovo.
Zhruba tak, že Andre Cornejo, vokalista CYANIC, kedysi v BRAIN DRILL pôsobil, ale ešte v časoch pred prvým demom tohto spolku. A jeho už nie celkom nová partia zo San José k rozhodne nemálo surovému death metalu pristupuje dosť odlišne.
Prvý dlhohrajúci album CYANIC, vzniknuvších už v roku 2004 a majúcich na konte jedno demo z roku 2010 – pokojne ho teda mohli pomenovať „Čo sa pečie, neutečie“ - vyšiel koncom augusta minulého roku. V časovom rozpätí dvadsaťšesť a pol minúty ním prefrčí dvanásť skladieb, ktoré by sa hádam dali označiť aj ako death/black metal, prípadne, ako si to zaškatuľkovali samotní CYANIC, death/black/grind.
Vec sa dá zjednodušiť aj tak, že kalifornské kvinteto sa venuje veľmi agresívnemu, ostrému, divokému a neuhladenému death metalu s pochmúrnou a rúhavou atmosférou. Album „Litanies Of Lust Unholy“ je križovatkou dvoch prístupov ku kovovej smrtke. Tým prvým je staroškolský, besniaci a pekelnou sírou páchnuci blasfemický death metal tak, ako ho poznáme od skupín z okruhu SADISTIC INTENT, ORDER FROM CHAOS alebo ANGELCORPSE. Ničivá agresia, pekelný rachot, revaný vokál. A v týchto momentoch pár harmónií a škriekajúcich hlasových polôh dodáva blackmetalovú príchuť.
Druhým je death metal klasickej školy, dosť brutálny a zároveň technicky podaný. Miestami ako besnejší odkaz MORBID ANGEL, oldschoolové valcovanie krajanov SEVERANCE, trochu majestátnej deathmetalovej zloby od IMMOLATION, vrátane pomerne technického hrania a hlbokých vokálnych polôh, pre tento žáner typických. A pretože sme v Kalifornii, nebudeme – našťastie – ušetrení ani BDM hudobných i vokálnych vstupov, ktorých učiteľmi boli napríklad takí DISGORGE.
Celkovo CYANIC namiešali dosť chytľavý a veľmi výbušný elixír vysokorýchlostného, priamočiareho, ale veľmi solídne zahraného deathmetalového extrému s presahmi do dvoch ďalších myšlienkovo, prípadne hudobne blízkych žánrov. Na začiatok dosť dobré.
Deathmetalová divočina z Kalifornie, dá sa povedať, že tak trochu extrém mimo v súčasnosti preferovaných žánrových prúdov. A to sa u mňa ráta.
7 / 10
Brian Wood
- basgitara
Alex Braslin
- gitary
Jason Bursese
- bicie
Rudi Pina
- gitary
Andre Cornejo
- vokály
1. Endless Scorn
2. Slayer Of Angels
3. Horns Of The Baphomet
4. Spiritual Exploration
5. Blasphemous Conception
6. Lurking Below
7. Raiism
8. Wolf Knife
9. Binding
10. Ten Thousand Spears
11. Raw Head
12. Runes
Litanies Of Lust Unholy (2012)
Demo (2010)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.