Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fakt, že v redakčním TOP žebříčku minulého roku nebyl na špici žádný deathcore, neznamená, že v minulém roce žádná kvalitní deska v tomto žánru nevznikla. V pořadí druhé plnohodnotné album Australanů THY ART IS MURDER patří právě do kategorie těch velmi povedených a techničtěji zaměřených deathcorových desek roku 2012. Kapela, která pochází z nevelkého osmitisícového městečka Campbelltown na jihovýchodním cípu Austrálie, ráda staví své skladby na nervních éterických kytarách, do kterých vpadávají brutálně zahuštěné rytmické sekanice. Dále si libuje v sypaných postupech, které si půjčuje z brutálního death metalu, i s žánrem navždy spojených breakdownech. Nečekejte ale nějakou hloupou opatkovanou truhlárnu pro děti. Toto je okovaný smrtelný turboklokan, který chrlí oheň na všechny strany.
"povedený deathcore minulého roku – jeden z mála"
V současné vizi THY ART IS MURDER se snoubí technická vyspělost s atmosférou a těžkotonážní živelnou silou, která bude živě jistě moshersky vděčným atributem koncertů. Jako australská poušť vysušený vokál Chrise Mcmahona má medvědodlakovitý charakter a v mnohém mi připomíná Elliota Desgagnése z BENEATH THE MASSACRE. Díky albům, jako je „Hate“, mám stále pocit, že deathcororvý subžánr stále ještě neřekl poslední slovo.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.