PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Olomoucká pětice BARRACUDA je další z domácích kapel hledajících své místo pod metalovým sluncem. Aktuální nahrávka “Humanimal“ je již druhým zářezem v diskografii tohoto spolku, jehož vznik se datuje ke konci roku 1999. Oproti debutní promo nahrávce z minulého roku, kterou si můžete stáhnout celou z domovské stránky kapely, přináší vyspělejší a propracovanější materiál.
Loňské šestiskladbové promo obsahovalo poměrně stereotypní směsici trashcoreových riffů s brutálním vokálem Martina Pánka (ex-GODLESS TRUTH), přesto se však daly v tvorbě olomouckých vystopovat záchytné body symbolizující určitou tvůrčí kvalitu skrývající se v této kapele. BARRACUDA se v poměrně hojné míře věnovala i koncertování a do povědomí se dostala díky účasti na známém AllMetal fest-u. Po překonání (u domácích kapel již poměrně tradiční) krize uvnitř kapely vzniká osmero nových skladeb, které dostávají koncem března letošního roku studiovou podobu pod názvem “Humanimal“.
Jak již bylo uvedeno, nová nahrávka je na tom oproti svému předchůdci již o poznání lépe. BARRACUDA zůstává svému stylu věrna i nadále. Snaží se jej však nadále rozvíjet, což znamená, že je ke slyšení vyzrálejší a propracovanější materiál. Ačkoliv prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by v tomto případě bylo ke slyšení něco originálního, snaha odprostit se od žánrového klišé je u kapely patrná. Dle mého názoru se jí to daří se střídavými úspěchy. Větší sehranost členů BARRACUD-y má za následek i oproti debutu značně komplikovanější znění skladeb, ve kterých nechybí časté přechody, změny temp a i několik rychlých sypaček. Zpestření v podobě akustických vsuvek sice není žádnou revolucí, ale když se tento prvek umně zasadí do nálady skladby, nikdo nemůže nic namítat. Namysli mám skladbu s pořadovým číslem 3. – ”Love & Hate”, kterou bych si zároveň troufnul označit za nejzdařilejší z celé kolekce. Dobrým nápadem je i latinsko-americká vyhrávka v závěrečné “Only Shadow“.
Tvrdým nárazům rifujících kytar značně sekunduje doslova záhrobní Martinův vokál, který svým projevem kapelu místy posouvá do značně death metalového vyznění. Nemůžu se ovšem zbavit pocitů, že mi tato vokální poloha k muzice BARRACUD-y moc nesedí.
Co však poměrně zdařilou tvorbu olomouckých sráží dolů, je dle mého názoru nevýrazná produkce této nahrávky. Což o to, zvuk pocházející ze začínajícího studia SEMTEX je v rámci možností ucházející, ale nazvučení kytar se mi zdá velmi neprůrazné. Navštívila-li by BARRACUDA nějaké lépe vybavenější studio, kde by se díky kvalitnímu nazvučení dalo docílit “vražednějšího“ vyznění šestistrunných nástrojů, výsledek by byl mnohem přesvědčivější. Je to škoda, protože skladby obsažené na této nahrávce by si to nepochybně zasloužily.
Na světě je tedy další domácí nahrávka ucházející se o vrtkavou přízeň spolehlivých vydavatelů. Čas ukáže, nakolik bude kapela silná čelit v našich krajích typickým problémům undergroundových kapel. Každopádně nahrávka, se kterou přichází do boje, je zcela určitě alespoň v domácích poměrech konkurenceschopná.
6 / 10
Martin
- vokály
Luba
- kytara
Tomáš
- první kytara
Martin "Guli"
- bicí
Libor
- baskytara
1. Humanimal Pt.1
2. Humanimal Pt.2
3. Love & Hate
4. Life
5. Bitch
6. The Beast
7. Cruel Deed Venom
8. Only Shadow
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 24:37
Produkce: Petr Švarc
Studio: SEMTEX Studio
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.