Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem se v roce 2004 poprvé setkal s touto bandou a jejich albem „Luce“, působili na mne jako zjevení. Nikdo jiný, koho jsem znal, snad krom famózních THE END, v té době podobným způsobem nehrál. Brutálním black metalem okovaný hardcore s tísnivou atmosférou mě již v té době zdvihl ze židle. Pak jsem na mnoho dlouhých let THE SECRET ztratil z dohledu. Zachytil jsem je jako novou akvizici u Southern Lord, kde debutovali s minulým albem „Solve et Coagula“. Nyní se ke mně s novým albem vrátili a musím konstatovat, že kvality, které jsem na nich miloval před dekádou, se neztratily, ba naopak. Vše je navíc intenzivnější, agresivnější a temnější.
"zní to, jakoby se CONVERGE rozhodli hrát black metal, který vyrůstá z grindové extrémnosti"
Pokud je titulní skladba „Agnus Dei“ přímočarý metalový uragán tvořený z jednoduchých animálních riffů a nelidských řevů, tak v dalších skladbách THE SECRET dokazují, že umí do skladeb naroubovat mnohem více, než jen nekompromisní tah na branku a temnou atmosféru. „Agnus Dei“, z latinského překladu "beránek boží", je opravdu ryzí zloba a snad ani žánrově kříšťálově čistý black metal nemůže být nositelem tak čiré temnoty, jako tento hardcorem nadopovaný mutant.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.