Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která ještě pod názvem WOLFPACK spolu s drtiči SKITSYSTEM hloubila v polovině devadesátek základy švédského crustu, je tu po čtyřech letech zpět s novou deskou. Kultovní WOLFBRIGADE mě novým materiálem trochu překvapili na loňském festivalu Obscene Extreme. Proč? Byli snad první crustovou kapelou, která do svých skladeb integrovala smysluplná a plnohodnotná kytarová sóla. A na co se krom nich můžete těšit? Na řádně poctivě odhoblovaný crust-metal navzdory žánrovým zvyklostem s překvapivě dobrým zvukem a rock’n’rollovým tahem na bránu. Jako by se Švédi chtěli vrátit o nějakých patnáct let zpátky do doby svého mladického rozpuku. Oproti době nekultivovaného crustového divočení však již dnes mají i aranžérské zkušenosti na to, aby ve chvílích, kde by monotónní akordové drhnutí poplatné crustovým šablonám svádělo posluchače do labyrintů nudy ne nezáživnosti, dupnuli na brzdu žánrových stereotypů a vložili tu a tam vyhrávku, sólo nebo změnu, která skladbu opět postaví na nohy.
"švédský crust metal, ve kterém se sóluje!"
Oproti minulému albu očekávejte masivnější hutnější zvuk, který má výrazně vyšší parametry než většina stylových kolegů. Album více tlačí a zdá se mi, že WOLFBRIGADE při skládání poslouchali hodně starého death metalu z domácí produkce. Z mého pohledu jedna z nejlepších desek jejich osmihlavé albové diskografie.
The Enemy: Reality (2019) Run with the Hunted (2017) Damned (2012) Comalive (2008) Prey to the World (2007) In Darkness You Feel No Regrets (2003) Progression/Regression (2001)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2012 Vydavatel: Southern Lord Stopáž: 34:48
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!