PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlepší hudební minimalismus zachumlaný v rozmlžené temnotě s výraznými prvky jazzu, doomu i ambientu servírují jednoznačně porýnští ge(u)rmáni z BOHREN & DER CLUB OF GORE ze stáje Ipecac. Tomu, co dělají, říkají velmi přiléhavě noir jazz a konkrétně na albu „Beileid“ jde o velmi specifickou plíživě temnou hudbu. Tu jakoby si někdo půjčil z pomale ubíhající surrealistické černobílé detektivky, v níž je hlavním hrdinou nešťastně zamilované soukromé očko, které bojuje s podvratnými živly i alkoholismem ve špinavé mafiánské čtvrti starého Chicaga.
"plíživá temná melancholie dávných časů převedená do zvuků"
Prostředky, které tato banda v současnosti používá, jsou úspornější než šaty prostitutky v parném letním dni, ale o to víc si každé přidané drobnosti vážíte. On totiž v té záplavě mazlavé tmy každý blyštící se střípek vynikne. Jakoby na obrovském černém plátně byla malá zlatá tečka. Ta velká temná plocha ji přidá na důležitosti. Stejně tak pokud do tajemných tupě cinkajících klávesových ploch vpadne saxofon nebo dokonce zpěv Mika Pattona v afektovaném záchvatu konzervatismu. BOHRENové dokáží skvěle pracovat právě s tímto druhem minimalistické hypnotické atmosféry. I tak si rýpnu, neboť mi přijde, že poslední deska je jen stínem nálad, které mi dokázali BOHRENI vtisknout v dřívějších časech. Tak silné a podmanivé nositele nálad, jakými byly skladby z minulých alb (namátkou „Still am Tresen“, „Midnight Black Earth“ nebo „Prowler“), tu nenajdete. Stále výtečné, ale umí to mnohem lépe. Vím to!
7 / 10
Patchouli Blue (2020)
Piano Nights (2014)
Beileid (2011)
Dolores (2008)
Geisterfaust (2005)
Black Earth (2002)
Sunset Mission (2000)
Midnight Radio (1995)
Gore Motel (1994)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Ipecac Recordings
Stopáž: 35:08
S časovým odstupem mnohem lepší než při prvním poslechu.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.