OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kanadskému extrémnemu hudobnému dianiu som tu už zopárkrát klaňal a iné to nebude ani v tejto recenzii. Kanada je krajinou, kde scéna žije si vlastným životom. Je úplne jedno, aký okrajový štýl tvrdej muziky si pod drobnohľad zoberiete, kanadskí drevorubači mu vždy vnuknú kusisko svojského prístupu, ktorý v zbytku sveta jednoducho nenájdete.
Kanadský hardcore je suverénnym hudobným žánrom a počas dvoch dekád vývoja sa z neho stal akýsi ideál, ktorým sa dnes riadi hromada interpretov (stačí si zobrať smerovanie labelov ako Southern Lord alebo A389). Dnes už legendárne kapely ako CURSED, LEFT FOR DEAD, HAYMAKER alebo THE ENDLESS BLOCKADE pomohli formovať subžáner do jeho súčasnej podoby.
Náš dnešný príbeh sa bude venovať práve poslednou menovanou, ktorá je zo spomínanej partie najmladším, ale aj najodvážnejším hudobným aktom.
Začneme od konca. THE ENDLESS BLOCKADE bola kapela, ktorá klasické kanadské hardcoreové besnenie miesila s hutným sludgeom, rýchlym grind/powerviolence a konskou dávkou podivného noise a harsh elektroniky.
Skupina nahrala dva skvelé albumy, zopár solídnych splitiek (UNEARTHLY TRANCE, AGORAPHOBIC NOSEBLEED a BASTARD NOISE) a v hardcoreovom undergrounde si získala mnoho priaznivcov.
THE ENDLESS BLOCKADE mali slušne našliapnuté k tomu stať sa vo svete divokej „core“ muziky veličinou. Ale ako to už u mladých excentrických hudobníkov býva, členovia kapely sa nepohodli a „blockade“ sa rozpadli.
Tu sa začína príbeh COLUMN OF HEAVEN. Keďže vôľa po obnovení THE ENDLESS BLOCKADE zo strany fanúšikov bola príliš silná, rozhodlo sa duo Andrew Nolan a Eric King dať dokopy projekt, ktorým by nadviazali na predchádzajúce snaženie.
Aj napriek takmer nulovej propagácii zo strany COLUMN OF HEAVEN sa ich prvá, svojsky nazvaná kazetová (!) nahrávka „Ecstatically Embracing All That We Habitually Suppress“ umiestnila vo výročných rebríčkoch mnohých mienkotvorných periodík a hudobníkov. COLUMN OF HEAVEN kuli plány pre ďalšiu „veľkú“ nahrávku, ktorou je minuloročná platňa „Mission From God“.
Je čas na zmenu!
Otázka určite je, či u ex-BLOCKADE nastala nejaká zásadná zmena nazerania na hudbu. Odpoveďou by mohlo byť „áno“ aj kategorické „nie“.
Prečo? V prvom rade sa Andrew Nolan drží tendencií nastolených v jeho predchádzajúcej kapele, s tým rozdielom, že COLUMN OF HEAVEN pracujú s inými výrazovými prostriedkami. To, čo zostalo, je prapodivná úchylka k noise a elektronike, ktorá u COLUMN OF HEAVEN pôsobí dojmom, pre ktorý sa v angličtine používa označenie „disturbing“.
Kapela vymenila powerviolence za omnoho „oldschoolovejšie“ znejúci grindcore, ktorý kombinuje s disonantným moderným death metalom, vzbudzujúcim spomienky na kapely ako FLOURISHING alebo PORTAL. Je však plný staromilsky znejúcich riffov.
Už aj tak dosť znepokojujúcu hudobnú miešaninu podtrhujú kruté industriálne vsuvky, ktoré spolu s pre tento štýl dosť atypickou textovou zložkou dotvárajú úzkostnú atmosféru par excellence.
Posun k ešte bizarnejším hudobným sféram
„Mission From God“ od COLUMN OF HEAVEN patrí jednoznačne k tým originálnejším „coreovým“ nahrávkam minulého roka.
COLUMN OF HEAVEN demonštrujú, že aj hudbu ako grindcore je možné hrať nápadito aj bez toho, aby ste zanevreli na jej tradičné vyznenie.
Pre niekoho bude „Mission From God“ zrejme až príliš veľkým sústom (a to aj pri jeho vskutku kratučkej minutáži). „Mission From God“ nie je kolekciou ku každodennému „easy“ počúvaniu a k jeho zdolávaniu je potrebné obrniť sa poriadnou dávkou trpezlivosti. Nakoniec to ale určite stojí za to...
Extrémny hardcore krížený s noise a experimentálnymi hudobnými plochami. Vskutku bizarná atmosféra.
7,5 / 10
Andrew Nolan
- basgitara, spev, perkusie
Eric King
- gitara, elektronika
David Kristiansen
- spev
1. After The Mission
2. The Devouring Grief
3. A Modern Day Sodom
4. Hic Svnt Dracones
5. Entheogen
6. Buried Secrets
7. Barghest Jugend
8. Pharmakos
9. They Never Learn
10. Constellation
11. Before The Mission
Mission From God (2012)
Ecstatically Embracing All That We Habitually Suppress (2011)
Vydáno: 2012
Vydavatel: SPHC Records
Stopáž: 17:58
Produkce: Kevin Kitchel + COLUMN OF HEAVEN
Studio: Kevin Kitchel Studio
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.