Události kolem teplického MOTORBANDu za celou jeho dosavadní životní dráhu jsou tak pestré, že by možná vydaly na slušnou samostatnou knihu. Úspěchy a pády, znovuzrození i takřka katatonické stavy a s tím vším pupeční šňůrou spojený pořádný kus práce, kterou by někdo mohl klidně nazvat sisyfovskou. Průvodce touto historií, zakladatel a hlavní mozek skupiny, kytarista Libor Matejčik o tom samozřejmě ví nejvíce, ale jak se zdá, je spíše životním optimistou, než že by chtěl donekonečna brečet nad rozlitým (a zde by se chtělo říct „střihavkovským“) mlékem. Posuďte sami...

Tak předně, Libor Matějčík, Matejčík nebo Matejčik? Asi se v tom často chybuje, že?

Velice často a správně je Matejčik.

Dá se dnes říci, kdy přesně a jak vznikl MOTORBAND? Kdo byli zakládající členové, kde jim je dnes konec? A kdy se dala dohromady sestava Kamil Střihavka, Libor Matejčik, Tomáš Krulich, Tomáš Jarolím a Daniel Haftstein?

Tato sestava vznikla někdy začátkem roku 1986. Před rokem 1986 existoval MOTORBAND ve zcela jiné sestavě a vznikl přejmenováním skupiny GENERACE kvůli zákazu činnosti tehdejším komunistickým režimem. Z původní sestavy bych zmínil např. Radka „Hurvajse“ Hurčíka (bicí) a jeho bratra Pavla Hurčíka (baskytara), který nakonec emigroval do Německa. Radek Hurčík pak odešel do KABÁTu a já založil nový MOTORBAND. Začal jsem zkoušet s nadějným baskytaristou Tomášem Jarolímem a čekal na Kamila Střihavku, který se měl vrátit z vojny. Z vojny se v té době vrátil taky Tomáš Krulich, který měl chuť tvrdě makat, tak jsem ho vzal jako druhého kytaristu. Bicí s námi chvilku hrál Milan Krbec, který ale nesnesl každodenní drill, a tak ho nahradil Dan Hafstein. V této sestavě jsme postupně stoupali ke špičkám tuzemské metalové scény.

Odkud se vzal název MOTORBAND a co měl symbolizovat?

Název vymyslel Pavel Hurčík. Někdy v roce 1983 jsme byli na koncertě MOTÖRHEAD v Budapešti, kde ho napadlo, že bychom se mohli jmenovat podobně. Mně se to líbilo, já v tom viděl jakousi analogii mé filozofie hraní, dobře motorově šlapající skupinu.

Už jsi to zmínil... pověstný je drill, který jsi tehdá v kapele zavedl. Jak to fungovalo v praxi a za čím jste touhle cestou šli?

V praxi to fungovalo tak, že jsem prosadil nebo nařídil, jak chceš, každodenní zkoušky. Ty trvaly tři až čtyři hodiny. Prostě jsem slyšel, že západní kapely hrají líp, a řekl jsem si, jak jinak se může člověk dostat na špičku? Jedině pílí a zapálením. Mělo to smysl, ale jen Tomáš Krulich byl s touto filozofií ztotožněn. My jsme s Tomášem po zkouškách dokonce chodili i běhat, abychom měli dobrou fyzičku. Protože odehrát 90-ti minutový koncert, abys udělal pořádnou show, to vyžaduje fakt dobrou fyzičku.

Pod některými texty na „Made In Germany“ je podepsán „V. Kočandrle“. Je to někdejší šéf vydavatelství Monitor? A co že se ujal vašich textů, měli jste málo inspirace?

Tehdy měl samozřejmě hlavní slovo v tom, o čem se bude zpívat, Kamil. Sám i něco otextoval. Ale Kamilova invence nestačila, proto se hledali další textaři. A mimochodem, Kočandrle je šéfem firmy Monitor EMI v ČR dodnes.

Co se vlastně tehdá po vydání „Made In Germany“ stalo, že vůbec nedošlo k vydání anglické verze desky a, co hůř, kapela vpodstatě přestala existovat? Vím, že jsi už nejspíš na tuhle otázku musel odpovídat mnohokrát, ale přesto prosím alespoň o nějaké stručné a jasné vysvětlení...

To je opravdu těžké zodpovědět pár větami, zkusím to heslovitě. Prim hrála naše tehdejší nezkušenost se showbyznysem a opět naše, respektive má a Kamilova, nezkušenost v jednání s manažery. K tomu podraz manažera Art Production K., další podraz tehdejšího manažera skupiny TITANIC a myslím, že i moje špatné chování ke Kamilovi Střihavkovi, které nakonec vyústilo v jeho odchod. Pokud má někdo zájem, odkážu ho na web http://o-skupine.hudebniskupiny.cz/motorband, kde je popsána celá ta story kolem rozpadu MOTORBANDu v roce 1991.

Jaké jsou v takové chvíli pocity zakladatele a hybatele celého životního běhu skupiny?

S odstupem času mohu s čistým svědomím a uvědoměním si prohlásit, že to byla má největší chyba a promarněná šance dosáhnout velkých úspěchů. Promarněná šance prorazit do celého světa. Vydavatelé Gamma Records nám chtěli zaplatit celosvětové turné s JUDAS PRIEST. Tenkrát mluvili o tom, že to bude stát 500.000,- DM. Když to přepočítáš na dnešní peníze, tak ti vyjde, že do nás chtěli nainvestovat cca 90 mil. korun! Vše jsme si zhatili naším neuvěřitelně blbým přemýšlením a rozhodováním. Mysleli jsme si, že víme, jak má vše být, a vše jsme posrali.

Zkoušel jsi někdy v průběhu následujících dvou desítek let sestavu z „Made In Germany“ vzkřísit?

Zkoušel, ale při raketovém nástupu a masovém úspěchu KABÁTů to nebylo možné.

Cítíš dnes ještě někdy nějakou „pachuť“ z oné promarněné šance, resp. přemýšlíš o tom, „co by kdyby“?

Je to zkušenost a dnes vím, že jsem promarnil svou největší šanci. Tomáš Krulich mě kolikrát nabádal a říkal „Nemůžeš se k tomu Kamilovi takhle chovat, je to naše hvězda.“ Já jsem mu ale řekl: „Já na něj kašlu, najdu si lepšího“! Vůbec jsem si neuvědomoval, že Kamil byl zkrátka pro MOTORBAND klíčový, a že takovýho zpěváka a leadera už neseženu.

Změnil se nějak tvůj přístup k věci při natáčení alba „Rock´n´Roll“? Přijde mi poměrně nevýrazné, na to, že je to album MOTORBANDu, a až příliš nakloněné obyčejnému bigbítu...

No, trochu se to změnilo, ale většinu songů jsme dělali z Kamilem a Tomášem Krulichem. Byl to další krok a vývoj. Za pět let se přeci jen metal změnil a byl celkově na ústupu. Ale „Rock´n´Roll“ byl natáčen v ČR, se zpěvákem, který metal nikdy neposlouchal, a byl také úplně jiným zpěvákem než Kamil. To mělo také vliv na celkové vyznění alba. Navíc nás do toho českého hávu natlačil Monitor, protože KABÁTi tehdá udávali směr v ČR, a oni chtěli, abychom k tomu také směřovali.

Kde je dnes Milanu Daimovi konec, máš představu?

Dělá v Krupce u Teplic správce sportovního areálu. Nic víc o něm nevím.

Sestavu MOTORBANDu v roce 2002 posílili bratři Haasovi z poměrně neznámých ústeckých HYDRARRGYRUM. Co tě přesvědčilo o správnosti myšlenky k jejich angažování?

Skvělá hráčská a hudební úroveň.

Má název třetího alba MOTORBANDu „Satisfakce“ nějaký hlubší význam? A proč došlo k ukončení spolupráce s dalším zpěvákem Josefem Šutarou?

Satisfakce to byla pro mě a Pepu Šutaru, který se dvacet let pokoušel o proražení a krom dvou finále pěveckých soutěžích „Caruso Show“ a „Do-re-mi“ ničeho významnějšího nedosáhl. A vyhodil jsem ho po takovém období, kdy mu narostla křídla na nesprávném místě.

Připouští si umělec tvého formátu zpětně názory hudebních kritiků? Jakože kdyby se např. nezávisle na sobě na více místech psalo, že poslední dvě alba MOTORBANDu za mnoho nestála, neřekneš si někde v duchu pro sebe, no jo, sakra, asi na tom něco bude, příště si musím dát větší pozor?

Vždy může být vše lepší! Každé album MOTORBANDu je nicméně vždy maximem, které potencionál můj i kapely v dané době nabízel. Za všemi alby si 100% stojím. Názory kritiků mě nezajímají. Ať to vymyslí, natočí a zahrají líp!

Ke dvacátému výročí založení skupiny mělo vzniknout CD „Twenty Years After“, ale zřejmě k němu nikdy nedošlo. Můžeš nám k tomu prozradit něco bližšího?

„Heart Of The Machine“ je album, které mělo nést název „Twenty Years After“. Akorát se jeho realizace táhla více jak tři roky, kvůli rošádám zpěváků, a pak i celé kapely, která to nevydržela. Vlastně ve finále, když jsem sehnal Radka Popela, tak paradoxně skončil celý zbytek kapely.

Kdy, jak a proč vznikl duet „Poslední soud“ s Kamilem Střihavkou, kdo jej (krom Kamila) zpívá a jaký je v současnosti jeho osud?

Verze s Kamilem je nazpívaná s Milanem Daimem a měl to být bonus track na albu ke vzpomínanému 20. výročí kapely. „Poslední soud“ je teď natočený s Pepou Šutarou a nikdo neví, jestli se objeví na připravovaném albu.

Trable se zpěváky, to už tou dobou MOTORBANDu muselo znít jako prokletí... Řekl jsi si někdy, do háje, tohle už fakt nemá cenu, kašlu na to definitivně?

Nehrotím to, kapela je teď pohromadě s Klaudou Kryšpínem a Karlem Adamem, což jsou skvělí a špičkoví muzikanti a super lidé. Pepa je výborný zpěvák, který na sobě maká a má veliké srdce, a Kuba Kout je obrovský kytarový a hudební talent. Takže uvidíme, co vše vydržíme.

Zajímavá byla i poměrně nenápadná epizoda s Palem Drapákem (ex - METALINDA), která ovšem znovu skončila nezdarem. Můžeš nám prozradit, na čem tahle spolupráce, spojená se dvěma hvězdnými jmény československé heavymetalové historie, skončila, resp. vlastně ani nezačala?

Tak zhruba dvouměsíční anabáze s Palem Drapákem byla asi nejhorší zkušenost v mé 25-ti leté hudební kariéře. Nechci se tady o tom rozšiřovat, mohl bych být sprostý.

Album „Heart Of The Machine“ podle mého názoru navrací MOTORBAND právoplatně do děje mezi tuzemskou metalovou elitou. Co symbolizuje jeho název a kde jsi objevil již vzpomínaného zpěváka Radka Popela?

Radka nám doporučil Honza Toužimský z ARAKAINu. Název „Heart Of The Machine“ vymyslel Radek Popel a má symbolizovat mojí osobnost - jakožto srdce MOTORBANDu.

V dalším mezičase se odehrála i tvá spolupráce s Alešem Brichtou, která podle všeho neskončila zrovna nejšťastněji... Když bys měl vůbec krátce popsat svoje zkušenosti ze spolupráce se slavnými jmény z naší metalové scény (třeba Křížek, Doležal, Brichta), co bys uvedl? S kým se ti spolupracovalo nejlépe, s kým naopak nejhůře a co z toho a proč bylo nejzajímavější?

Jsem poctivý a 100% profesionál, ke každé kapele jsem přistupoval stejně. Ten poslední rozpad AB Bandu byl mediálně dost přetřásán, byli jsme zkrátka všichni čtyři vyhozeni! Z VITACITu jsem byl vyhozen jen já, i když se pak kapela do roka taky rozpadla a z KREYSONu jsem odešel sám. Víš, co ti řeknu, nejtěžší je udržet potenciál a dělat vše pro druhé. KABÁTi jsou v tomto jedineční.

Mimochodem, na tvé vizitce se můžeme dozvědět, že jsi „majitelem celosvětové soukromé franšízy“. Co si pod tím má nebohý metalista představit?

Jsem spolumajitelem 11-ti e-shopů a majitel franšízy, kterou poskytuju lidem, kteří chtějí rozjet vlastní byznys, bez kapitálu, rizika a limitů, ověřený podnikatelský koncept. Kdyby někdo z čtenářů hledal příležitost, a má podnikatelské ambice, může se mi ozvat.

Z toho také usuzuji, že muzika rozhodně není zásadním zdrojem tvých příjmů. Čím jiným se případně ještě zabýváš? Ve tvém životopise se rovněž můžeme dočíst o kladném a aktivním vztahu k lednímu hokeji a přátelských vztazích s bývalým reprezentantem Stanislavem Neckářem...

I Jiřím Kučerou, mistrem světa z roku 1996, jsem fanda hokeje a sportu všeobecně. Zabývám se managementem, osobním růstem a taky samozřejmě mojí rodinou.

Co můžeme čekat od nové sestavy MOTORBANDu a jeho plánovaných koncertů? Co bude znít z pódií? A co třeba myšlenka na v současnosti tolik populární jednorázová vzpomínková turné, ve vašem případě v již vzpomínané, dnes téměř legendární sestavě?

Máme v repertoáru songy i z dob s Kamilem, „V říši ptáků“, „Heavy Metal“, „Máš to All Right“, možná uděláme i „Mši za vítězství“. Legendární sestava je utopií. KABÁTi nikdy nebudou souhlasit, aby Tomáš Krulich někdy stanul na pódiu s MOTORBANDem. Sice je to těžko pochopitelné, ale je to tak. V západních zemích je to zcela normální věc, že si muzikanti pomáhají a spolupracují při vzpomínkových akcích. Jeden druhého má v úctě, i když se třeba někdy pohádali a rozešli.

Když se teď ohlédneš za historií MOTORBANDu, co tě napadne jako první? A je nějaké slovo, jediné slovo, kterým bys to dokázal vyjádřit?

Jedním slovem ne, dvěma: Promarněná šance.