OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BIRDS IN ROW sa venujú dnes tak populárnej, v dobrom slova zmysle preexponovanej vetve hardcore punku. Toto power trio minulý rok vydalo svoju prvú „veľkú“ dosku nazvanú „You, Me & The Violence“, a to hneď u známeho vydavateľstva Deathwish. Staršie EP „Cottbus“ na mňa v dobe svojho vydania veľmi nezapôsobilo, takže je ten správny čas upraviť si názor.
BIRDS IN ROW sú podobný prípad ako ich LOMA PRIETA. Zatiaľ čo LOMA PRIETA inklinujú k tradičnejšiemu zvuku a drsnejším hardcoreovým postupom, BIRDS IN ROW si vás radšej opantajú vzletnými melódiami a celkovo poetickejšou atmosférou.
Ale pozor! Nemyslite si, že BIRDS IN ROW sú nejakí „screamo wannabes“, to nie. Vedia aj náležite zaštekať a ukázať, odkiaľ vzišli: zo špinavého francúzskeho undergroundu. Mimochodom, jeden čas dokonca zdieľali spoločný label Throatruiner spolu s PLEBEIAN GRANDSTAND a THE RODEO IDIOT ENGINE.
Francúzi si svoj úspech krvopotne vydreli. Tam, kde LOMA PRIETA hraničia s powerviolence a špinavým grindom, BIRDS IN ROW vyťahujú z rukáva eso v podobe blackových „bzukotov“, čím pripomenú krajanov CELESTE.
Oproti minulosti, teda najmä v porovnaní s EP „Cottbus“, je aktuálna platňa omnoho variabilnejším materiálom. Drsný screamo hardcore na nej striedajú moderné punkové postupy s pomalšími, prepiatými kompozíciami, kde vynikne zmysel kapely pre v podstate celkom stráviteľný pátos.
BIRDS IN ROW síce nevynašli nič extra nové, ich hardcore však určite nemožno nazvať tuctovým. Srší z neho úprimnosť a obetavosť, a to je v tejto dobe viac než dosť.
„It´s not about some individuals, but songs, ideas, points of view that our three lives have in common.“
Emotívny hardcore-punk.
7,5 / 10
1. Pilori
2. There Is Only One Chair In This Room
3. Cages
4. Guillotine
5. Walter Freeman
6. Last Last Chance
7. You, Me & The Violence
8. Grey Hair
9. Cold War Everyday
10. The Illusionist
11. Police & Thieves
12. Lovers Have Their Say
You, Me & The Violence (2012)
Collected (2012)
Cottbus (EP) (2010)
Rise Of The Phoenix (EP) (2009)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Deathwish Inc.
Stopáž: 35:40
Produkce: A. Sauve, S. Biguet
Studio: Studio La Senelle
Jednoznačně jedna z nejlepších žánrových desek minulého roku. Přímočaré rtuťovité hardcore/punkové nájezdy se lámou v epické emotivní příběhy. Agresivní jednoduchá zloba přechází k přemýšlivému smutku. Rubikova kostka žánrů je v tomto případě pestrá a dokonale promíchaná. Jednotlivé strany tvoří barevné obrazce, kde vidíte fragmenty z emotivních devadesátek Francie, devastujících novodobých uragánů typu NARROWS i post-black metalových pocitářů zrozených z hardcorové scény. Při tom všem si BIRDS IN ROW drží svojský ksicht a nepůsobí jako nějaký násilný slepenec. Při vší té hrubozrnosti zbývá čas i prostor na hudební poezii. „You, Me & The Violence“ je vlastně kyticí všeho co mám na této scéně rád.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.