OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minule sme tu mali vydarený kov smrti z metalovo exotického Iránu, teraz sa pozrieme na Kaukaz, do Gruzínska. Trojica s tak trochu pozoruhodným názvom BOHEMA sa dala dokopy v roku 2001 v hlavnom meste Tbilisi a „Dve strany mince“ sú už jej tretím albumom. (Ak sú aj tie predošlé také dobré ako tento, tak ich bude treba dohľadať)
Kút sveta, z ktorého BOHEMA pochádzajú, je už od úsvitu staroveku nabitý historickými udalosťami a kultúrnymi pohybmi, o pamiatky kadejakých kedysi mocných ríš zakopávate v podstate na každom kroku, a tak niet divu, že inšpiračným zdrojom pre texty tejto skupiny sa stala sumerská mytológia ruka v ruke s východným mysticizmom a filozofiou.
Po hudobnej stránke sú na archívoch Gruzínci zmätočne zaškatuľkovaní ako technický brutálny death metal. Na toto bacha, žiadny ORIGIN či DEFEATED SANITY sa nekonajú. V zásade death metal tohto spolku okolo „ameriky“ ani nešiel. Prepracovaný je dosť, hudobníci sú šikovní a kreatívni, musím ale konštatovať, že nedávno recenzovaní iránski SCOX sa mu hudobne blížia asi najviac, a veľmi podobný je napríklad aj hlboký hrdelný vokál.
Popri tom mi viaceré postupy a údernosť pripomínajú Dánov KONKHRA na prvých dvoch albumoch, či britské legendy BENEDICTION tam, kde BOHEMA kopú do vrtule, a BOLT THROWER na miestach, kde sa nemilosrdne valia a drvia všetko okolo. Základom je teda nie vždy extra rýchly, veľmi hutný a ťažký európsky death metal 90. rokov s kvalitným súčasným zvukom. A nadstavbu tvoria hojne využívané orientálne melódie a nálady, prevedené buď do metalových gitár, alebo podané zaujímavými atmosférickými vyhrávkami.
Konštatujem, že stret modernej západnej extrémnej metalovej kultúry a dedičstva dávnych kultúr regiónu, odkiaľ BOHEMA pochádzajú, dopadol veľmi dobre. Ide o kompaktné a vyvážené hudobné dielo, ktoré je jasne deathmetalové, a zároveň má auru originality, dosiahnutú pridaním domácich elementov.
Death metal svetových štandardov s pridanou hodnotou atmosféry dávnych čias. Z Gruzínska. Kto neverí, nech tam beží.
8 / 10
Paata Baramidze
- bicie
George Gelašvili
- gitary, vokály
George Zautašvili
- basgitara
1. Two Sides Of The Coin
2. It’s Time To Raise Up Your Flag
3. Born Of Anzud
4. Qulaba
5. Lugalbund Begging
6. Praise The Best
7. Aru
8. Persia
Two Sides Of The Coin (2012)
Endless Greatness (2010)
Eternal Slaves (2008)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Metal Renaissance Records
Stopáž: 37:01
Kvalitní regionální death. Když už, vyčetl bych tomu málo odvahy. Nebát se, třískat tam ten Kavkaz ze všech stran, 90. leta jsou pryč, Nile jsou dědkové a tohle dělá kdekdo. Hudební turista chce místní speciality. Skladba Born of Anzud je ovšem přesně tím dítětem Ameriky a Orientu, jaké bych si představoval - ne jenom etno aku-vložky, střídané náklepem, ale organické spojení.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.