OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Milan Malík s projektom PSYCHIC nedávno zabojoval o cenu Radio_Head Awards v kategórii nováčik roka, hoci v Milanovom prípade sa vlastne o žiadnom nováčikovi hovoriť nedá. Pred rokmi hrával v skupinách LIKE FOOL, CLOUD, NATUR@L, DIVNÉ SEMENÁ a OMENS, Spolupracoval s Illusion Softworks (dnes súčasť Take2) na počítačových hrách Chameleon, Aqua: Naval Warfare, Tower Babylon, Lula Online a podobne. Má za sebou množstvo sólových albumov, zvukárskych a producentských skúseností.
Po účinkovaní v rôznych skupinách sa Milan cca. v roku 1997 rozhodol dať na sólovú dráhu a približne v roku 2001 stvoril projekt PSYCHIC. Trvalo však ešte niekoľko rokov, kým sa Milan prepracoval k súčasnej podobe svojej produkcie, ktorú ak by som mal s niečím porovnávať, tak snáď vzdialene s MESHUGGAH, ANIMALS AS LEADERS, TEXTURES a VEIL OF MAYA.
Samozrejme, nečakajte nejakú kopírku zmienených kapiel, PSYCHIC je dostatočne originálny projekt a okrem inšpirácie u vyššie zmienených kapiel z neho počuť aj schuldinerovské gitarové nálady i elektroniku.
Radšej nebudem špekulovať, či ide o progresívno-math metalový projekt alebo o psychedelickú fusion, či dokonca o djent. Je cítiť, že autor sa s muzikou hral, maznal a piloval ju do posledných detailov. Tento pristup má okrem nesporných výhod aj tú nevýhodu, že nahrávka znie miestami dosť sterilne. Aj napriek tomu ide o nadmieru zaujímavú, pestrú, ale nie prekombinovanú zmes tvrdej hudby.
Osem autorských veci z Milanovej produkcie nenudí, prináša potešenie zmenami rytmov i polyrytmov, melódií i disonancií, harmónií i disharmónií, ako aj paradoxne celkovou kompaktnosťou materiálu. Materiál sa drží skôr v strednodobých ako rýchlych tempách, no dočkáte sa aj pomalších pasáži.
Jediné, čo mi na nahrávke naozaj chýba, je spev. Akýsi pokus o vokál je počuť len v „Octopussy“. Aj pri svojom minimalizme je tento náznak zaujímavým oživením.
Záver albumu obstaráva šialený úlet vo forme remixu od Katy Perry. Úplne chorý a zároveň skvelý nápad, ktorý je grandióznou bodkou za nadmieru dobrou nahrávkou.
Podľa najnovších správ, ktoré sa ku mne dostali, si Milan Malík pozháňal ďalších hudobníkov do partie. Držím palce, pretože aktuálna nahrávka je z hľadiska prísľubov do budúcnosti viac ako nádejnou. Potenciál stačí naplno rozvinúť.
Fotografia: Veronika WERDZA Klimonová
Prekvapujúco dobrý debut technicko-djentového strihu z rúk starého harcovníka československej scény. Veľmi nádejný projekt.
7 / 10
Milan Malík
- všetko
1. Samara´s Dream
2. Paranormal Cat
3. Compression Of Damage Melusine
4. Octopussy
5. Sky Trajection
6. Heretic Error Of Magnetic Forces
7. Dolly In The Christmas Blood
8. Wicker
9. Katy Perry – I Kissed A Girl (Psychic REMIX)
Pychic (2012)
Píla si pořídil novou kytaru (z dálky vypadala jako osmička, ale zrak už mi pár let neslouží), do party baskytaristu (zatím?) a jeho produkce naživo, byť s asistencí mašin, se dá hodnotit jako pozoruhodná a doporučeníhodná. Alespoň o minulém víkendu při příležitosti oslav zletilosti hodonínských LIKE FOOL se PSYCHIC předvedli skvěle. Ale to jen tak na okraj.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.