Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Milan Malík s projektom PSYCHIC nedávno zabojoval o cenu Radio_Head Awards v kategórii nováčik roka, hoci v Milanovom prípade sa vlastne o žiadnom nováčikovi hovoriť nedá. Pred rokmi hrával v skupinách LIKE FOOL, CLOUD, NATUR@L, DIVNÉ SEMENÁ a OMENS, Spolupracoval s Illusion Softworks (dnes súčasť Take2) na počítačových hrách Chameleon, Aqua: Naval Warfare, Tower Babylon, Lula Online a podobne. Má za sebou množstvo sólových albumov, zvukárskych a producentských skúseností.
Po účinkovaní v rôznych skupinách sa Milan cca. v roku 1997 rozhodol dať na sólovú dráhu a približne v roku 2001 stvoril projekt PSYCHIC. Trvalo však ešte niekoľko rokov, kým sa Milan prepracoval k súčasnej podobe svojej produkcie, ktorú ak by som mal s niečím porovnávať, tak snáď vzdialene s MESHUGGAH, ANIMALS AS LEADERS, TEXTURES a VEIL OF MAYA.
Samozrejme, nečakajte nejakú kopírku zmienených kapiel, PSYCHIC je dostatočne originálny projekt a okrem inšpirácie u vyššie zmienených kapiel z neho počuť aj schuldinerovské gitarové nálady i elektroniku.
Radšej nebudem špekulovať, či ide o progresívno-math metalový projekt alebo o psychedelickú fusion, či dokonca o djent. Je cítiť, že autor sa s muzikou hral, maznal a piloval ju do posledných detailov. Tento pristup má okrem nesporných výhod aj tú nevýhodu, že nahrávka znie miestami dosť sterilne. Aj napriek tomu ide o nadmieru zaujímavú, pestrú, ale nie prekombinovanú zmes tvrdej hudby.
Osem autorských veci z Milanovej produkcie nenudí, prináša potešenie zmenami rytmov i polyrytmov, melódií i disonancií, harmónií i disharmónií, ako aj paradoxne celkovou kompaktnosťou materiálu. Materiál sa drží skôr v strednodobých ako rýchlych tempách, no dočkáte sa aj pomalších pasáži.
Jediné, čo mi na nahrávke naozaj chýba, je spev. Akýsi pokus o vokál je počuť len v „Octopussy“. Aj pri svojom minimalizme je tento náznak zaujímavým oživením.
Záver albumu obstaráva šialený úlet vo forme remixu od Katy Perry. Úplne chorý a zároveň skvelý nápad, ktorý je grandióznou bodkou za nadmieru dobrou nahrávkou.
Podľa najnovších správ, ktoré sa ku mne dostali, si Milan Malík pozháňal ďalších hudobníkov do partie. Držím palce, pretože aktuálna nahrávka je z hľadiska prísľubov do budúcnosti viac ako nádejnou. Potenciál stačí naplno rozvinúť.
Fotografia: Veronika WERDZA Klimonová
Prekvapujúco dobrý debut technicko-djentového strihu z rúk starého harcovníka československej scény. Veľmi nádejný projekt.
7 / 10
Milan Malík
- všetko
1. Samara´s Dream
2. Paranormal Cat
3. Compression Of Damage Melusine
4. Octopussy
5. Sky Trajection
6. Heretic Error Of Magnetic Forces
7. Dolly In The Christmas Blood
8. Wicker
9. Katy Perry – I Kissed A Girl (Psychic REMIX)
Pychic (2012)
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
