OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Známe je už víc jak 40 let. Čtveřici nerozlučných kamarádů, kteří spolu obývají domek č.p. 13 v Třeskoprskách. Kreslené hrdiny z hlavy výtvarníka Jaroslava Němečka, jejichž předobrazem mohli klidně být Rychlé Šípy - profesora Myšpulína se svými vynálezy, siláka Bobíka věčně bojujícího s nadváhou, rychlonohého strašpytla Pinďu a jako správnou osobu ženského pohlaví parádivou Fifinku. Jejich komiksové příběhy byly v dobách hlubokého socialismu nedostatkovým zbožím a vycházely ve statisícových nákladech. Bez větší újmy ale přestály i všechny změny, nástup zahraniční konkurence a teď poprvé přichází i ve filmové podobě.
Čtyřlístek se po revoluci sice dočkal třídílného animovaného seriálu (epizody „Myš, které prochází zdí“, „Pes na stopě“ a „Signály z neznáma“), v rámci Večerníčků však nikdy vysílán nebyl a pokud nebudeme počítat různé výukové či herní CD-romky, pak možnost prohlédnout si naše kvarteto v pohybu nastává skutečně až nyní.
Hejbej se, volám s Hankou Kynychovou
Za pozitivní lze bez větších debat označit animaci, která je na české poměry skutečně povedená. Tvůrci naštěstí nešli cestou zahraničních animáků, které jsou si často podobné jako vejce vejci, postavičky sice přenesli do trojrozměrného světa, zachovali však jejich kreslený ráz a komiksovou podstatu. Filmový Čtyřlístek tak má svůj vlastní „ksicht“ a to je dobře. V této souvislosti pak jen trochu zamrzí nedotažené „davové“ scény, kdy stejná postava stojí na několika místech najednou a je to vidět. Tady se určitě hodilo alespoň přebarvit vlasy či oblečení, aby to diváka tolik netlouklo do očí.
Jak se do staré Prahy volá, tak se minulost ozývá
V našich časech uvízlí Rudolf II. a jeho lev Aurix slibovali jistě zajímavý příběh, kdyby... kdyby ho autoři prostě nepřeplácali. A tak sledujeme nejen pomoc císaři s nalezením Kamene mudrců, ale cestujeme v čase tam a zpět, občas bez logických souvislostí, největšího padoucha magistra Kellyho střídá v hlavním záporňáctví Zimozel uprchlý z Arcimboldova obrazu a do toho všeho ještě krádež zlatých cihel, vyšetřovaná neschopnou policií. Každá část si z dobrodružství ukousne svůj díl, a přestože by vícero dějových linek mohlo evokovat větší zábavu, příběh chvílemi zoufale lapá po dechu.
A pak je tu ještě kohout, zamýšlený zřejmě jako hlavní strůjce zábavy. To by ovšem celý humor s ním nesměl spočívat v neustálém rozplácávání se o všechno kolem. V tomhle si autoři příklad ze zahraniční konkurence naopak vzít měli, protože hláškám a „humoru“ vůbec by svědčily mnohem dospělejší pointy.
Klamy reklamy
Jestliže předobrazem kreslených Třeskoprsk byly severočeské Doksy (kde krom Muzea Čtyřlístku lze objevit i naučnou stezku kolem Máchova jezera, nebo-li Blaťáku), pak netuším, co za město určilo podobu těch filmových. Každopádně tam mají náměstí s Českou poštou a blízko rádiotelevize Třesk&Prsk hračkářství HM Studio hračky. A nebojí se to opakovaně ukazovat.
Ano, chápete správně, největším nepřítelem Čtyřlístku není proradný magistr Kelly, ani duch Zimozel, nýbrž po česku pochopený product placement. Skrytá reklama tady nabývá netušených rozměrů, a to i díky faktu, že všechny výrobky se na plátně objevují ve svých originálních obalech a tudíž z kresleného okolí o to víc vystupují. Pribináčky tak každé ráno na kole rozváží podivná postavička z jejich obalu (a po zbytek dne se alespoň poflakuje kolem), Bobík líže zásadně jen lízatka Chupa Chups (skvělé na házení zlosynům pod nohy) a všichni do jednoho pak oslavují jen s dětskými šampíčky Robby Bubble. Sehnat peníze na film určitě není jednoduchá záležitost, podobně nešťastný způsob zpracování však posílá snahu autorů spolehlivě do kytek.
A jak z toho ven, když je Rudolf zachráněn?
Kvůli shořelému serveru vzalo za své asi osmnáct minut z filmu a byla odložena premiéra. Kdyby se však zhruba o stejný čas příběh pokrátil, malinko uspořádal, vyházely se otravné (ne)skryté/odkryté reklamy a dialogy zamířily na starší cílovou skupinu, než jsou první dvě/tři třídy základní školy, mohlo být minimálně chvalitebně. Takhle je bohužel jen dobře a občas ani to ne. Dočkali jsme se sice filmového Čtyřlístku, nemá však jen občasné mušky, má často mouchy jako prase.
Fifinka ukáže kalhotky! Jinak však filmový Čtyřlístek, po počáteční radosti z oživlé komiksové legendy, přináší spíše jen rozpaky...
6 / 10
Vydáno: 2013
Vydavatel: CinemArt
Stopáž: 90 min.
Produkce: Bio Illusion
Čtyřlístek ve službách krále
[ČR 2013]
Režie: Michal Žabka
Výtvarník: Jaroslav Němeček
Scénář: Hana a Josef Lamkovi
Střih: Luděk Hudec
Hudba: Ondřej Soukup
Hrají: Ivan Trojan, Tereza Bebarová, Bohdan Tůma, Ondřej Brzobohatý, Václav Postránecký, Vladimír Brabec, Jiří Lábus, Jan Přeučil, Petr Nárožný, Kryštof Hádek, Tomáš Juřička, Martin Písařík, Pavel Kříž, Vladimír Javorský, Martha Issová, Ota Jirák, Otakar Brousek st., Miroslav Táborský, Anna Remková, Gabriela Osvaldová, Lucie Bílá, Zlata Adamovská
Premiéra v ČR:
28. 2. 2013
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.