OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jen o chloupek se nevešli do velké thrashové čtyřky a naopak jen o chloupek se vešli do zrenovované „Chmelnice“. Tak by se dal ve stručnosti charakterizovat večer, kdy americká thrashová stálice TESTAMENT znovu vystoupila v Praze.
Že k tomu účelu byl vybrán právě malý žižkovský klub je věc takříkajíc diskuzehodná, neboť jeho kapacity při této příležitosti zjevně praskaly ve švech a větší prostory by tudíž rozhodně byly na místě. A to samozřejmě nemluvím o tom, že by byly na místě už jen z úcty k legendě, která se navíc poté, co Gene Hoglan usadil svá četná kila za bicí soupravu, musela na pódiu skutečně uskrovnit.
Zahajovací rituály odstartovali na první pohled Skotové BLEED FROM WITHIN, vládnoucí vcelku slušným, leč nijak zásadně originálním deathcorem. Přidělený hrací čas a poměrně vyvážený zvuk nicméně využili stoprocentně (vyjímala se „Vanity“), takže když opouštěli pódium, přineslo to nejednu ovaci.
Ještě větší ohlas si odnesli DEW-SCENTED, němečtí thrash/deathoví klasici, kteří už to tím širým metalovým světem táhnou přes dvacet let. Na to, že jediným zakládajícím členem v kapele už je jen zpěvák Leif Jensen (svou vizáží připomínající stále více Larse Görana Petrova z ENTOMBED) a tři její pětiny jsou právoplatnými členy sestavy teprve necelý rok, to bylo výborné a řemeslně odsýpající vystoupení, při kterém několikrát došlo i na stále ještě aktuální novinku „Icarus“.
No a pak už to vypuklo, temné kořeny všeho thrashmetalového prorostly až na pódium, kde s dravostí sobě vlastní předvedly oslavnou živou show u příležitosti vydání posledního alba „Dark Roots Of The Earth“. To, pravda, nesklidilo vždy a všude úplně stoprocentně příznivé reakce (a dalo se s tím i souhlasit), ale koncertní provedení jeho největších tutovek, které vévodilo téměř celé první polovině setu TESTAMENT, bylo vskutku úžasné. Ovšem co jiného také čekat od mistra Hoglana za bicí baterií, kytarového dua Skolnick/Peterson a nestárnoucího Chucka Billyho za mikrofonem, že.
„Rise Up“, „More Than Meets The Eye“, „Burnt Offerings“, „Native Blood“, „True American Hate“ a titulní „Dark Roots Of The Earth“, to byl vodopád thrashové ekvilibristiky, u které nešlo, než jí úplně propadnout. Stále se usmívající Alex Skolnick kouzlil jedno sólo za druhým, neustále plivající Chuck Billy (kterého, co čert nechtěl, však bylo celý koncert slyšet jen jakoby z jeho vlastního odposlechu) se nezapomínal ukazovat i na boku pódia, aby si ho dosytosti užili skutečně všichni přihlížející, a TESTAMENT zkrátka jel jako dobře namazaný riffový stroj.
V druhé části setu již převzaly otěže více či méně historické kusy („Practice What You Preach“ a „The New Order“ mi z nich přinesly asi nejpříjemnější zážitek) a do překvapivě brzkého finále (tedy po zhodnocení většiny setlistů z předcházejících německých koncertů turné) se šlo za zvuků gigantické „3 Days In Darkness“.
Jestli byla na vině skutečně „hustá“ atmosféra, při níž se hojně se na stropě srážející vlhkost začala ke konci vystoupení již v obrovských kapancích vracet rovnou dolů na vše živé, není úplně jisté, ale jestli tomu tak skutečně bylo, pak prosím pořadatele o jediné: přivezte nám příště TESTAMENT do nějakých větších prostor. Vše ostatní už si tihle hoši z Kalifornie ohlídají jistě sami s exkluzivitou sobě vlastní.
Titans Of Creation (2020)
Brotherhood Of The Snake (2016)
Dark Roots Of Earth (2012)
The Formation Of Damnation (2008)
Live In London (DVD) (2005)
First Strike Still Deadly (2001)
The Very Best Of Testament (Best Of) (2001)
The Gathering (1999)
Signs Of Chaos (Best Of) (1997)
Demonic (1997)
The Best Of Testament (Best Of) (1996)
Live At The Fillmore (Live) (1995)
Low (1994)
Return To The Apocalyptic City (EP) (1993)
The Ritual (1992)
Souls Of Black (1990)
Practice What You Preach (1989)
The New Order (1988)
Live At Eindhoven (Live) (1987)
The Legacy (1987)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.