OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sešeřelé, neveselé písně, melancholická atmosféra budící špatné vzpomínky na nešťastnou lásku, která již dávno měla zůstat v zapomnění, smutek až letargii vyvolávající melodie. Rudé rty krásné Alexandry zpívají o ohni v očích, které jsou smrtelně bledé, o temnotě jež padá na její mysl, o zlomeném srdci a ponurých myšlenkách, vše jsou jen iluze, pouze sny zůstávají. Vše velmi procítěným, čistým hlasem, vysoko položeným, někdy spíš budící dojem nešťastné dívenky, která se bojí o svou duši, svojí existenci, život i o své city. Padá v neznámo, v temnotu a zapomnění. Atmosféra, která je vykreslena především klávesami, nevtíravými melodiemi, pomalejším rytmem a hutným ponurým zvukem kytar. Tak by se dal charakterizovat debut Temné studny Suspiria. Gothic metalové album, které mě dost zaujalo a tak není divu, že jsem se na jejich nový počin dost těšil. Když se ovšem konečně objevilo na trhu, čekalo mě jedno nemilé překvapení. A to, že jejich nové album je jen mini-CD, kde najdeme jen pět nových skladeb, dvě živé verze a dvě videa.
Nicméně ty nové skladby jsou velmi milým překvapením. Instrumentálně se skupina posunula o krok dopředu, je slyšet, že i strávili více času ve studiu na dodělávání různých efektů. Skladby přidaly na tempu, ale neztratily svou melancholičnost, především díky klávesám s povětšinou varhaním zvukem a zpěvem Alexandry, která zde mnohem víc pracuje se svým hlasem a pouští se už i do nižších poloh. Přibyly i podpůrné sbory. Písně jsou nápadité, různorodé. Gotika jak má být. Dvě živé verze starších skladeb z prvního alba jsou jen drobným zpestřením. Jelikož jde o multimediální album obsahující i videoklipy, byl jsem zvědav, jak se skupina předvede naživo. V tomhle mě však čekalo veliké zklamání. Ani by tolik nevadilo, že jsou po vzoru různých klipů koncertní nahrávky prokládány všelijakými obrazci, spíš to, že jsou oba klipy ve velice špatné kvalitě, koukatelné jen v menším okně. Je mi jasné, že začínající skupina nemá na zaplacení profi-kamery, ale tohle je fakt špatné. Člověk tak ani nemá příležitost dostatečně potěšit své oči pohledem na vlnicí se Alexandru.
Kdyby nahráli jednou tolik materiálu, šlo by jistě o nadprůměrné album a ve svém hodnocení bych neváhal jít vysoko, ale jde jen o poloviční album a navíc s nekvalitními klipy co by bonus. Přesto příznivcům gothic metalu doporučuji k poslechu, stojí to za to. Na svých internetových stránkách skupina nabízí ke stažení dvě skladby ze svého repertoáru. Realm of Darkness, bezpochyby nejlepší skladba z prvního alba a Crucible z Conflict Of Interest. Doufejme, že se v brzké době dočkáme plnohodnotného alba.
6 / 10
Alexandra Pittracher
- zpěv
Roland Wurzer
- basa
Mathias Nussbaum
- kytary
Raphael Leposchitz
- klávesy
Moritz Neuner
- bicí
1. Conflict Of Interest
2. Thy Curse
3. Elisabetha
4. The Crucible
5. Twist In My Sobriety
6. TSC II The Salvation (live + video)
7. Realm Of Darkness (live + video)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 32:25
Produkce: Roland Wurzer + Stefan Graf
Studio: Mirror
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.