OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Holandskí v podstate už klasici si v rokoch 2002 – 2011 dožičili odpočinok, respektíve po albumoch „Choronzonic Chaos Gods“ (1999) a „Liber Zar Zax“ zmenili názov na NOX, pod ktorým až donedávna pôsobili. K tejto zmene došlo po odchode dvoch členov a miernom odklone v rámci death metalu. Za tejto éry vznikli dve EP a album „Ixaxar“ z roku 2007. V súčasnosti sú NOX na vedľajšej koľaji, vrátili sa ale CENTURIAN.
Ani s nimi po tých rokoch svet veľmi nerátal, teraz sa však hlásia s tretím dlhohrajúcim albumom. Názov sa dá preložiť ako „Proti rozumu“, čo o.i. znamená, že rúhačská štvorica s kresťanským náboženstvom ešte rozhodne neskončila.
Hudobne takisto neuhla ani o milimeter, takže si vypočujete polhodinovú výživnú porciu väčšinou vysokorýchlostného death metalu, počuteľne odchovaného na jednej z najväčších klasík – floridskej scéne konca 80. až polovice 90. rokov.
Starý MORBID ANGEL Holanďanom neodpára nikto, tie gitary a sóla, to je jasná poklona majstrom, rovnako ako frázovanie vokalistu, atmosféra a temperament skladieb. Ďalším inšpiračným zdrojom by mohli byť DEICIDE, HATE ETERNAL a viac toho ani nenachádzam.
Pokiaľ ide o MORBID ANGEL ako inšpiračný zdroj, videl by som to na albumy zo záveru prvej Vincentovej éry. V tom vlastne spočíva aj rozdiel oproti NOX. Tí „anjela“ hrali tiež, čerpali však skôr z „Altars...“ a „Blessed...“, aspoň tak mi to vychádza na základe ostrejšieho zvuku a vyššieho, v stredoch revaného vokálu. CENTURIAN to majú viac v hĺbke, trochu ako Glen Benton, a DEICIDE pripomína aj využívanie sprievodného vyššieho revu.
Holanďania skrátka hrajú ako Američania a ide im to počuteľne od srdca. „Contra Rationem“ síce neobjavuje nič dosiaľ neobjaveného, je však výborným liekom na znechutenie z posledného albumu voľakedajších majstrov presne tohto deathmetalového štýlu. Viete ktorých. A nie je to žiadne veľké retro, takýto kov smrti tu má miesto stále.
CENTURIAN „morbidangelovskú“ podobu death metalu aktuálne reprezentujú lepšie než jej vynálezcovia. Pokiaľ nepríde niečo nové s etiketou NADER SADEK, Rob Oorthuis (gitary), Seth van der Loo (bicie), Patrick Boleij (basgitara) a Niels Adams (vokály) môžu na tróne sedieť pomerne pevne.
CENTURIAN „morbidangelovskú“ podobu death metalu aktuálne reprezentujú lepšie než jej vynálezcovia.
7,5 / 10
Rob Oorthuis
- kytary
Seth Van de Loo
- vokály, bicí
Patrick Boleij
- baskytara
Niels Adams
- vokály
1. Thou Shallt Bleed For The Lord Thy God
2. Crown Of Bones
3. Feast Of The Cross
4. Judas Among Twelve
5. Antinomian
6. The Will Of The Torch
7. Sin Upon Man
8. Damnatio Memoriae
9. Adversus
Contra Rationem (2013)
Liber Zar Zax (2001)
Choronzonic Chaos Gods (1999)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Listenable Records
Stopáž: 29:55
Produkce: Jo Peeters a Ralph Timmermans
Studio: We Are (Music) Junkies Studio, Eindhoven
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.